Matthew Perry byl na alkoholu závislý už od dětství. Bez drog byl pro něj svět šedivý

Patřil k šestici nejznámějších přátel, které z televizních obrazovek známe. Matthew Perry, coby Chandler Bing, se řadil mezi největší vtipálky. Podle všeho takový byl i ve skutečnosti, ačkoliv za zavřenými dveřmi se jeho život mnohdy měnil v peklo.

Jeho rodiče se rozešli, když mu ještě nebyl ani rok a nejspíš i to částečně zapůsobilo na jeho psychický vývoj. Už od dětství se totiž cítil velmi osamělý. Zpočátku se jakýmkoli omamným látkám vyhýbal, když se nepočítá fakt, že jako miminko neustále plakal a lékař tedy jeho matce doporučil, aby mu dávala utišující léky. Dnes naprostá nehoráznost, v šedesátých letech v Americe nejspíš nic neobvyklého. Herec však matku nemohl obviňovat, ona prostě jen uposlechla lékařskou radu.

Řada lidí si myslí, že Matthew Perry začal pít, protože zkrátka neunesl slávu, která se na něj zničehonic navalila. Pravdou je, že se stal na alkoholu závislý už mnohem dřív, vlastně byl sotva dospělý, když zjistil, že si bez pití svůj život nedokáže představit. Bohužel patřil k těm typům lidí, kteří k alkoholismu sklouznou velice snadno. Na svou první zkušenost s alkoholem má na rozdíl od kamarádů, se kterými se prvně opil, překvapivě hezké vzpomínky. Bylo mu tehdy čtrnáct let.

…já jen ležel v trávě a něco se se mnou dělo. Stalo se to, co mě fyzicky i psychicky odlišuje od ostatních. Ležel jsem na zádech v trávě a bahně, obklopen čerstvými zvratky kamarádů a hleděl jsem na měsíc. Uvědomil jsem si, že mě poprvé v životě nic netrápí. Svět najednou dával smysl – už nebyl pokřivený ani zběsilý. Já byl úplný a spokojený. Nikdy jsem se necítil šťastněji než tehdy v tom okamžiku. Tohle je odpověď, pomyslel jsem si, tohle je to, co mi vždycky chybělo. Byl jsem v nebi. Nic mě netrápilo, všechny starosti alkohol vymazal.

Do patnácti let žil v Kanadě se svou matkou, která se později znovu vdala a s novým manželem měla další děti. Matthew měl svoje nevlastní sourozence i otčíma rád, ale už napořád pociťoval, že do této rodiny úplně nepatří. Zhoršoval se mu prospěch ve škole a smutek, který v sobě stále nosil, se spíše prohluboval.

Rozhodl se, že by chtěl zkusit žít s otcem v Los Angeles. Vidina toho, že se stane hercem, ho neustále lákala, protože byl rád středem pozornosti a chtěl bavit lidi. Jednou sám sebe přistihl, jak klečí na zemi a nahlas se modlí: „Bože, dělej si se mnou, co chceš, hlavně ať se stanu slavným.“

Zpočátku dostával nevýznamné role, díky kterým se ale hodně naučil a postupně se dostával do povědomí lidí z branže. A pak začal po Hollywoodu kolovat scénář k novému seriálu Přátelé. Věděl, že role Chandlera je psaná pro něho. Všem tvrdil, že on je Chandler a že tu roli musí mít. O to nepříjemnější pro něj bylo zjištění, že roli nabídli jeho velmi dobrému příteli. Už to vypadalo, že osud stojí proti němu, ale jeho kamarád nabídku zničehonic odmítl. A režisérův prst nakonec ukázal na Matthewa Perryho.

Takže tady to bylo – sláva. Přesně jak jsme předpovídali, se s z Přátel stal trhák a já to nesměl ohrozit. Miloval jsem své spoluherce, miloval jsem scénáře, miloval jsem na tom pořadu úplně všechno…ale také jsem se potýkal se svými závislostmi, což jen umocňovalo můj pocit hanby. Měl jsem tajemství, o kterém nesměl nikdo vědět. A i natáčení mohlo být bolestné… Měl jsem pocit, že umřu, když se nesmáli. Občas se stalo, že jsem něco řekl a oni se nesmáli a já se začal potit, jako kdybych z toho měl dostat křeče. Když jsem neměl smích, vyděsilo mě to. Takhle jsem se cítil úplně každý večer.

Přesto herec na tyto začátky vzpomíná jako na velmi šťastné období. Přineslo mu nejen slávu, ale také velké množství peněz a přízeň nesčetného množství mladých žen. Jeho náručím prošla celá řada známých i neznámých dívek. Zamilovaný byl dokonce i do Jennifer Aniston, ta však jeho sympatie nikdy neopětovala. S Julií Roberts si vyměnil stovky faxových zpráv (mobily tehdy ještě neexistovaly), než se sešli tváří v tvář a začali spolu randit.

Vypadalo to na velkou lásku, ale tady se začal projevovat hercův úzkostlivý strach z navázání vážné známosti. Pokud se s nějakou ženou příliš sblížil, začal se bát, že ho dotyčná opustí, jakmile odhalí všechny jeho závislosti. Bylo mnoho žen, které miloval, ale každý vztah nakonec skončil na jeho popud. Ve svých pamětech vzpomíná na jedinou ženu, která se s ním rozešla a vybrala si jiného muže. To odmítnutí ho podle jeho slov provázelo celý život. Zmíněnou ženou byla herečka Neve Campbell.

Zasnoubený byl pouze jednou, a to s manažerkou Molly Hurwitz, jenomže nabídku k sňatku vyslovil v momentě, kdy byl nadopovaný obrovskou hromadou prášků. Trpěl úzkostí, že zůstane sám a zoufale si k sobě potřeboval někoho připoutat. Vzápětí však musel podstoupit odvykací léčbu, a když se po měsících vrátil domů, na žádost o ruku si nevzpomínal. Jako obvykle se vážného závazku zalekl a plánovaná svatba byla odvolána.

Jeho nejdelší vztah trval šest let s herečkou Lizzy Caplan. I ona byla jednou z těch žen, kterou si chtěl vzít, ale když přišel čas na vyslovení otázky, neodvážil se k tomu.

A to byl ten okamžik. Jediné, co jsme musel udělat, bylo říct: „Zlato, miluju tě, chceš si mě…“ Ale neřekl jsem to. Všechny mé obavy vztyčily hlavu jako kobra, ten had, kterého jsem se rok před tím, než jsem ji poznal, bál, že mě odvleče… Promeškal jsem ten okamžik. Možná to čekala, kdo ví. Zmeškal jsem ho o pár vteřin a o celý život. Často myslím na to, že kdybych se jí býval zeptal, mohl bych teď mít dvě děti a dům bez vyhlídky, kdoví – nepotřeboval bych vyhlídku, protože bych měl ji, abych se na ni díval, a ty děti. Místo toho tu ve třiapadesáti dřepím ve svém domě sám a čumím na neklidný oceán.

Hercovy závislosti se jen stupňovaly. Byl sice slavný, natáčel seriál a mezitím i filmy, ale zároveň polykal po hrstech prášky jako Metadon a Xanax, do toho užíval kokain a pil litr vodky denně. Nějaký čas se léčil, ale jakmile prošel detoxem, začal téměř vzápětí znovu. Došlo to tak daleko, že mu prasklo tlusté střevo a on do nemocnice dorazil za minutu dvanáct. Měl jen velmi malou šanci na přežití, ale přežil. Dostal umělý vývod a musel čekat několik měsíců, aby se jeho tělo trochu vzchopilo a on mohl podstoupit operaci, při které by mu vývod odstranili. Znovu ho zavřeli na kliniku, kde musel prodělat odvykací kůru. Došlo to tak daleko, že doslova mlátil hlavou o zeď, protože mu nechtěli dát cigaretu. Sestřička nad takovým chováním zůstala v šoku, když ho našla na chodbě celého od krve.

Bojoval se svými závislostmi celý život. Stejně tak celý život hledal lásku, ze které měl zároveň strach. Trpěl úzkostmi a depresemi a skutečně se bál smrti, ačkoliv si s ní několikrát dobrovolně potřásl rukou. Moc dobře si uvědomoval, že ubližuje sobě i těm, kteří ho milovali, ale závislosti byly vždycky silnější než on. Veřejně přiznal, že slávu ani lásku by si za střízliva neužil tak moc, jako když je pod vlivem opiátů. Přesto to ale nakonec vypadalo, že se s postupem věku umoudřil. Všechny svoje životní problémy shrnul ve své autobiografii a rozhodl se žít lepší život.

Chci pro sebe i pro ostatní to dobré a mohu na tom nadále pracovat. Existuje důvod, proč tu pořád jsem. A pochopit proč, to je úkol, který mám před sebou. Teď, když se probudím, probouzím se zvědavý, zajímá mě, co mi život přinese a co přinesu já jemu. A to stačí na to, jít dál.

Matthew Perry zemřel v roce 2023, necelý rok po tom, co vydal svoje paměti. Mělo to tak být? Vyslyšel někdo tam nahoře jeho modlitbu, kterou pronesl, než se stal slavným? Možná na tomto světě splnil svůj úkol tím, že pochopil svoje slabosti a podělil se o ně s ostatními. A nám milovníkům seriálu Přátelé nezbývá nic jiného než s velkou lítostí říct: „Sbohem, Chandlere Bingu.“

Zdroj informací: Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih, Matthew Perry