Nedaří se vám zhubnout? Možná přejídáním léčíte svoji duši

Proč je někdo tlustý a druhý hubený? Někteří lidé si udržují štíhlou linii a ani je to nestojí moc úsilí. Jiní ale mají pocit, že ztloustnou i když kolem jídla jenom projdou. Co všechno má vliv na to, abyste si udrželi optimální hmotnost? Je to i stav vaší duše.

„Prostě si to přerovnáš v hlavě,“ slyším hlas jedné z účastnic semináře na téma hubnutí. Reagovala tak na zoufalou připomínku ženy, která si stěžovala, že jí ty zdravé věci prostě vůbec nechutnají. Zeleninový talíř k obědu označila za hnus, jenž sní s co největším přemáháním a jen ve chvíli, kdy je naprosto v pohodě.

Hlava hraje hlavní roli

Jakmile přijde nějaká emocionální zátěž nebo stres, nahradí zeleninovou bombu tabulka čokolády nebo sáček chipsů. Kdyby to „přerovnání v hlavě“ fungovalo tak jednoduše, byl by svět plný štíhlých lidí. Jenže není. Proč? Protože to opravdu není tak snadné. Pravda ovšem je, že hlava, tedy psychika, v tom hraje hlavní roli.

Když se od počátku něco nedaří…

Duše je prostě křehká věc. Někdo je otrlý, splachovací a nedotkne se ho nic. Jiný si ale vezme k srdci téměř každou připomínku. Když sedmnáctileté citlivé slečně ve víru puberty řeknete, že má moc velký zadek, můžete roztočit kolotoč, který skončí mentální anorexií nebo bulimií.

Černá a bílá ovce

Představte si ale jinou situaci. Jsou dvě sestry. Jedna privilegovaná, druhá černá ovce. První, privilegovaná, ať udělá cokoli, je rodiči a okolím chválena. Druhá, považovaná za černou ovci, se může snažit sebevíc a vždycky sklidí jenom odsouzení. Zůstane tou černou vzadu. Připadá vám to přitažené za vlasy? Máte dojem, že by se mělo měřit všem stejně? Jistě, mělo. Jenže ono v řadě rodin bohužel chodí jinak. Důvody, proč tomu tak je, mohou být různé. Třeba proto, že první, privilegovaná, se vzhledem i vlastnostmi povedla do jedné části rodiny, té oblíbené, zatímco ta druhá je třeba zrzavá po předcích, kteří byli odjakživa považováni za odsouzeníhodné.

Problémy jako časovaná bomba

Co se děje? Černá ovce se naučí s tím svým cejchem pracovat. Pochopí, že jí nic jiného ani nezbývá. Pere se sama za sebe. Ví, že se nemůže spolehnout na nikoho jiného než na svoje dvě ruce. Postupně si i bez podpory těch nejbližších vybuduje svůj život a svoji existenci. Zvládne to. Je šikovná. Jenže společně s cejchem černé ovce si nese i šrámy v duši. A ty se nehojí tak rychle jako rozbitá dětská kolena, která se po týdnu či dvou zacelí. Jizvy na duši se někdy hojí celý život. A vyhřeznou ve chvíli, kdy se to hodí nejméně. A projevit se mohou různě.

Každý touží po uznání

Každé dítě touží po uznání, po pomazlení. Když ve školce nakreslí hezký obrázek a přinese ho domů, chce po tátovi a mámě, aby mu ho pochválili. Školou povinná ratolest touží po tom být chválena za jedničku z diktátu nebo ze zkoušení z matematiky, středoškolačka za úspěšnou maturitu, vysokoškolačka za bakalářské nebo magisterské zkoušky.

Když se emoční hlad transformuje

Nejde ale jenom o školní prospěch, nýbrž i o další dovednosti – že dobře zpívá, kreslí, nebo výborně tančí. Když se jí nedostane uznání, časem si na to zvykne. Bere to jako skutečnost. Může ale dojít k jednomu jevu – přestane být citlivá ke svým potřebám. Pochopí, že její potřeby prostě nikdy nebudou naplněny. To ale neznamená, že po nich dál nebude toužit. Jenom se ten hlad po tom získat uznání prostě přelije někam jinam. Do skutečného jídla.

Nejde jenom o zdravou stravu

Dítě touží získat od okolí uznání za to, jaká je, za to, co umí. Trpí doslova emocionálním hladem po uznání. V situaci, kdy znovu a znovu nejsou uznány a naplněny jeho potřeby, pak hledá možnosti, jak je naplnit jinak. Jídlo je jednou z těchto možností.

Jídlo jako antidepresivum

Plný talíř se stane se antidepresivem. Pomůže zvládnout smutek z toho, že druzí zase nepochopili, že jste stejně dobrý nebo dobrá jako oni. Stejně tak pomůže utlumit pocit vzteku nebo nenávisti. A roztáčí se začarovaný kruh. Jídlo uspokojí potřeby, a to teď hned.

Nejenom zdravá strava

V něčem sladkém nebo naopak tučném hledáte náhražku za něco, co vám chybí dlouhodobě. Nejíte ze skutečného fyziologického hladu, ale z hladu emočního. Je pak logické, že ono „přerovnání v hlavě“ není otázkou toho, že vyměníte smažené hranolky za misku s rajčatovým salátem. Nejde jenom o dietu a zdravou stravu. Jde o víc. O léčení traumat. Musíte si tedy uvědomit, za jakých situací se přejídáte, co si tím ve skutečnosti léčíte a tady začít. Cesta je to dlouhá a často to chce i odbornou pomoc psychologa. Nebojte se ji vyhledat.

Zdroje: www.news-medical.net, www.psychologytoday.com, www.healthline.com