Spojte se s námi


Zajímavosti

Neexistuje jen Mt. Everest. Vzpomeňme na tragický prvovýstup na Matterhorn

Publikováno

dne

Ve srovnání s nejvyšší horou světa je tento evropský symetricky pyramidální skalní útvar malým příbuzným himalájského obra, ale oněch 4 478 metrů nad mořem z něj dlouho dělalo horu nedostupnou, sbírající nemálo obětí.

Protože hora leží na pomezí italsko-švýcarské hranice, byly pokusy o prvovýstup podnikány z obou stran. Mezi nejusilovnější patřili profesor John Tyndall, Jean-Antoine Carrel a především Edward Whymper (27. 4. 1840). Posledně jmenovaný se k horolezectví dostal zvláštní náhodou, když jako dvacetiletý v roce 1860 přijel do švýcarského Zermattu a Matterhorn ho doslova okouzlil. Začal se věnovat alpinismu a už v roce 1861 zaznamenal čtyři prvovýstupy na hory vysoké kolem čtyř tisíc metrů.

Posedlost Matterhornem

Alpský velikán byl pro Whympera něčím jako posedlostí. Sedm pokusů bylo neúspěšných a touha po zdolání ho dokonce vedla ke spojení s odvěkým rivalem Carrolem. Tak tomu mělo být i v roce 1865, po posledním Whymperově neúspěšném pokusu. Carrol se ale z expedice stáhl a Edward později zjistil, že přijal nabídku italské vlády, s jejíž pomocí měl na vrcholu stanout jako první.

Bylo potřeba jednat. Whymper oslovil zkušené alpinisty Michela Croze a Charlese Hudsona; když pak dorazil v červenci pod Matterhorn, zjistil dvě skutečnosti. Tou nemilou byla absence ostříleného průvodce Vala Tournache, jenž se přidal k Carrolovi, příznivější byla přítomnost lorda Francise Douglase, jenž hodlal lézt na horu s Whymperem a finančně celou akci podpořit. Dalším členem byl student Douglas Hadow, bohužel teprve začínající a tedy málo zkušený mladík. Sedmičku mužů doplnili dva horští vůdci, otec a syn Taugwalderové.

Na vrcholu

Whymper se svými kolegy vyrazil na cestu 13. července 1865 a dle jeho vlastních vzpomínek se jednalo o poměrně pohodovou záležitost. O den později přes Hörnliho hřeben dospěli k vrcholu a Whymper tak mohl ve 13:40 slavit splnění svého snu. Jeho sok Carrol byl v té chvíli o nějakých 200 metrů níže. Jakmile spatřil Whympera na vrcholu, jeho skupina okamžitě výstup přerušila a vrátila se zpět.

Bohužel se začalo mírně horšit počasí, hrozilo odpadávání permafrostu na svazích hory a zejména Hadow a Douglas byli značně vyčerpáni. Při sestupu už Hadow nebyl schopen žádné akce a ostatní ho přes některá místa museli de facto přenášet. Na jedné ze ledových ploch se Croz snažil klást Hadowovy nohy do přírodních nerovností, aby ho dostal níž.

Tragédie

Když byl Croz otočen čelem od Hadowa, zesláblý student se náhle bez varování zřítil na Michelova záda a nastala tragédie. Právě kvůli následnému srázu se sedm mužů krátce předtím připoutalo jedním lanem (původně byli rozděleni do dvou skupin) a Hadowův pád je z ledové plotny strhl do propasti. Hudson se pokusil uskočit, ale neměl šanci, lord Douglas nebyl vůbec schopen reagovat.

Peter Taugwalder otec, před nímž sestupoval jeho syn a Whymper, situaci zaregistroval a okamžitě jednal. Bleskově nahodil smyčku na kamenný výstupek a přitiskl se ke skále. Škubnutí lana přišlo o moment později, ale chvilková naděje na záchranu byla ztracena, protože se lano s obrovskou ranou přetrhlo a čtveřice nešťastníků se zřítila do propasti, nemajíc sebemenší šanci se jakkoli zachránit.

Vyšetřování

Smrt čtyř Whymperových kolegů byla samozřejmě široce rozebírána. Edward navíc při kontrole výstroje po tragédii zjistil, že lano mezi starším Taugwalderem a lordem Douglasem bylo nejstarší a slabé, vlastně zamýšlené jako záložní. Bohužel shodou okolností právě tento nedostatečný článek vyšel na kritické místo, jinak všichni měli k dispozici kvalitní manilský produkt. Whymper vypověděl, že chtěli s Hudsonem na nejkritičtějším místě sestupu přivázat zajišťovací lano, ale už tento záměr nestihli.

Sklíčený dobyvatel Matterhornu se s dalšími záchranáři zúčastnil 19. července pátrání po obětech, avšak byla nalazena pouze těla Croze, Hadowa, Hudsona a rozervané cáry Douglasova rukávu. Lordovy pozůstatky nebyly i přes veškerou snahu jedenadvacetiletého týmu nalezeny a dodnes je tak místo jeho posledního odpočinu neznámé.

Neprávem zapomenut

Ačkoliv byl Whymper tragédií citelně poznamenán, nadále se věnoval výstupům a průzkumům – například zavítal do Grónska, aby pro Britské muzeum nasbíral fosilní rostliny, v Ekvádoru zkoumal příčiny takzvané výškové nemoci, učinil další prvovýstupy a sestavil sbírku plazů a obojživelníků. Nadále se věnoval ilustracím, ostatně pád jeho čtyř kolegů na Matterhornu sám namaloval. V Kanadě na počátku 20. století zkoumal Skalisté hory pro Kanadskou pacifickou železniční (CPR). Podílel se i na vzniku několika publikací.

Nositel patronské medaile Královské geografické společnosti zemřel 16. 9. 1911 krátce po posledním výstupu v Alpách. V Grand hotelu Couttet v Chamonix se zamkl ve svém pokoji a odmítal jakoukoli lékařskou pomoc. Přesná příčina jeho skonu není známá, protože do svého deníku uvedl 12. září poslední smysluplný zápis „Na konci dne jsem se necítil vůbec dobře…“

Zdroje: Britannica, History Today, Česká televize, Reflex

Oblíbené