Nejbizarnější nehody ve formuli 1. Od diváků až po mechaniky

V sobotu 2. března začal v Bahrajnu už 75. ročník oficiálního mistrovství světa vozů F1. Za tu dobu se v trénincích, kvalifikacích i závodech odehrálo mnoho dramat a tragédií, proto nebude od věci si některé připomenout.

Mrtví mají nárok na klid, ale bez jakékoli honby za senzacemi chceme představit několik případů často se vymykajících nejen dění na tratích, ale i zdravému rozumu. Ostatně můžete posoudit sami, jak moc nesmyslné se vám následující příhody budou zdát (samozřejmě za předpokladu, že neodsuzujete závodění jako takové).

Stuart Lewis-Evans – GP Maroka 1958

Osmadvacetiletý pilot byl velkou nadějí britského motorsportu, ale osudným se mu stal poslední závod sezóny v marocké Casablance. Motor jeho vozu Vanwall se zadřel a následoval náraz do bariéry. Jezdec nebyl prakticky zraněn, ale monopost začal hořet a dezorientovaný Stuart začal pobíhat a trvalo nějakou dobu, než se ho podařilo zdravotníky polapit a uhasit plameny.

Bohužel popáleniny byly tak vážné, že jim šest dní po havárii v nemocnici podlehl. Jeho smrt měla na majitele stáje Tony Vanderwella takový vliv, že se úplně stáhl ze světa motoristického sportu.

Wolfgang von Trips – GP Itálie 1961

Německý hrabě se mohl stát prvním mistrem světa své země, ale ve vypjatém závodě v závěru sezóny při přímém boji o titul došlo k největší tragédii v historii F1. Von Trips bojoval hned v úvodu závodu s Jimem Clarkem a po vzájemné kolizi vylétlo Ferrari německého pilota mezi diváky u okraje trati. Hrabě skonal ihned po havárii a společně s ním se domů nevrátilo 13 motoristických příznivců.

Roger Williamson – GP Holandska 1973

Holandský okruh Zandvoort se chtěl předvést po roční přestávce v tom nejlepším světle, namísto toho byli diváci nejen na trati, ale u televizních obrazovek svědky strašné tragédie. Britský nováček Roger Williamson nezvládl v zatáčce Panorama svůj vůz March a převrátil se na pravý bok.

Pilot nebyl zraněn, ale nemohl se z kokpitu sám vyprostit. Na pomoc mu přispěchal jediný soupeř a kolega David Purley. Ten se marně pokoušel hořící vozidlo převrátit nebo uvolnit bezpečnostní pásy. Nepomohl mu ani malý hasicí přístroj, jelikož fungoval jen 15 vteřin, traťoví komisaři na sobě měli jen šortky a košile s krátkým rukávem! Tragický a marný boj umocňovala kamera naproti místu nehody, ta celou situaci snímala!

Nikdo další nezastavil, piloti většinou tvrdili, že při průjezdu kolem nehody netušili, že ve voze někdo je; předpokládali, že Purley pobíhající kolem vozu se z něj již vyprostil. Prakticky nezraněný Williamson se udusil výpary a kouřem, což šéf Asociace pilotů F1 Denny Hulme označil za vraždu. Zoufalý Purley byl po sezóně oceněn stogramovou cihličkou ryzího zlata za hrdinský čin, udělenou novinářskou asociací.

Helmut Koinigg – GP USA 1974

Mladý rakouský nováček jel podobně jako Williamson teprve druhý závod F1 v životě, když na trati ve Watkins Glen nepochopitelně vyjel z dráhy a ve značné rychlosti narazil do svodidel. Shodou nešťastných náhod příď nadzvedla ocelové pásy a monopost pod ně zajel, takže traverzy se staly doslova gilotinou a pilotovi doslova utnuly hlavu.

Vedení závodu pouze zahalilo místo nehody a Grand Prix nepřerušilo, aby se zabránilo chaosu a zmatkům. V týmu Surtees ale záhy věděli, co se stalo, protože po třetině závodu na znamení smutku stáhli druhého pilota José Dolhema do boxů.

Tom Pryce – GP Jihoafrické republiky 1977

Smrt nadějného Walesana je typickou ukázkou, co může způsobit horlivost na špatném místě. V závodě zhasl před hlavní tribunou motor ve voze Shadow Itala Renza Zorziho. Pilot spustil samohasicí zařízení a oheň zlikvidoval. Velitel požárních hlídek však poslal pro jistotu na místo dva dobrovolné hasiče.

Aniž by se rozhlédli, rozeběhli se přes trať. Prvnímu se jen velice těsně vyhnul Hans-Joachim Stuck, do druhého v rychlosti asi 270 km/h najel právě Tom Pryce. Devatenáctiletý Jansen van Vuuren byl sražen na zadní kolo, odkud cáry jeho těla vyletěly do šestimetrové výše. Těžký hasicí přístroj, který nešťastník držel v ruce, zasáhl Toma do hlavy a zřejmě mu na místě zlomil vaz.

Bezpečno není prakticky nikde

Na závěr si připomeňme dva případy, kdy na svou vášeň doplatil personál. V roce 1981 pilot Carlos Reutemann nešťastnou náhodou při tréninku na GP Belgie v uličce depa Zolderu najel do mechanika týmu Osella Giovanni Amadea. Mladý Ital spadl z boxové zídky přímo před Argentincův Williams.

S těžkým zraněním putoval do nemocnice, ale jeho stav byl kritický. Nehoda dokonce vedla k protestu lidí z boxů před startem nedělního závodu a v následných zmatcích byl zraněn šéfmechanik stáje Arrows Dave Luckett. Reutemann závod vyhrál, ale na stupních vítězů vůbec neslavil a opakovaně zjišťoval mechanikův stav. Bohužel Amadeo zemřel následujícího dne v nemocnici.

V kanadské Grand Prix roku 2013 došlo rovněž k nešťastné nehodě. Po havárii odtahový jeřáb odklízel poškozený Sauber pilota Estebana Guttiéreze, ten se uvolnil a po pádu fatálně zranil traťového komisaře Marka Robinsona. Bizarní byl důvod jeho skonu: Mark se do nebezpečné zóny vrátil pro vysílačku, vypadlou z kapsy. Zemřel po zraněních neslučitelných se životem pouhé tři dny před devětatřicátými narozeninami.

Zdroje: Redakce, F1, YouTube, knihy F1: Triumfy a tragédie, F1 od startu k cíli