Nejkrvavější pogrom v českých zemích se stal o Velikonocích. Byla vyvražděna téměř celá židovská komunita

18. dubna 1389 za vlády Václava IV. došlo v českých zemích k nejkrvavějšímu pogromu. Židé byli přepadeni, pronásledováni a bez milosti zabíjeni, ať se jednalo o muže, děti či ženy. Co způsobilo toto šílené krveprolití?

Historické prameny se shodnou v jediném, a to, že Židé byli zpravidla trnem v oku nemajetným i šlechtě. Židé byli vynikající obchodníci, lpěli na svém náboženství (judaismus), jež ctili, a byli pevnou semknutou skupinou. Výrazně se odlišovali i svým zevnějškem, jelikož měli svůj styl oblékání, svoji řeč.

Židé se tak automaticky sami vyčleňovali

Byli zpravidla jakýsi samostatný stát ve státě. Mimochodem Židé po dlouhá staletí neměli svou vlastní zemi a nacházeli se ve všech koutech světa. Načež byli ostatními etniky považováni za cizince. K pogromům (rasové nepokoje proti Židům) docházelo v celém světě.

Ve čtrnáctém století zachvátila Evropu černá smrt

Tak lidé s hrůzou přezdívali epidemii moru. Spolu s touto epidemií probíhaly i nenávistné nepokoje namířené proti Židům. Lidé obviňovali Židy, že tráví vodu ve studních a z židovského obyvatelstva udělalo doslova obětní beránky. Papež Klement VI. sice toto násilí odsoudil, nicméně pogromy pokračovaly dále. Natolik, že bylo zničeno na pět set deset židovských komunit.

Pogrom: Krvavé Velikonoce v českých zemích

Protižidovská nenávist v Koruně české už doutnala. Pověstná číše přetekla 18. dubna roku 1389. Navíc se v ten den křížily dva svátky – křesťanský Zelený čtvrtek a židovský poslední den svátků Pesach. Historické prameny uvádějí, že údajně židovský chlapec shodil kříž, jež nesli křesťané v průvodu.

Jiná zpráva hovoří o kamenování kněze Židy nesoucího eucharistii nemocnému. Ať už je pravda jakákoli, rozlícení Pražané se halasně před Staroměstskou radnicí dožadovali potrestání viníků. Několik židovských mladíků bylo skutečně uvězněno, ale to rozzuřený dav neuspokojilo.

Lidé vzali spravedlnost do svých rukou a vydali se do pražského ghetta

Pražané se začali srocovat. Do čela ozbrojeného davu se postavil údajně nějaký Johan či Ješek Čtverhranný a rozpoutalo se krvavé peklo. Davové šílenství kosilo jeden život za druhým, ženy a děti nevyjímaje. Část Židů se skryla do Staronové synagogy. Avšak i v tomto posvátném stánku se vraždilo. Rozlícený dav už nemohla zastavit žádná síla.

Litanie pražského rabína, básníka a lékaře Avigdora ben Jicchak Karo, kterému při pogromu zabili otce,  syrově popisuje krvavé události: „V jedno tratoliště všechna krev se slila oné doby jarní, osmého dne našeho svátku Vykoupení. Tak jako ty nekvašené chleby byli jsme páleni a jako beránek obětní. Tehdy zchvátila nás hrůza, neboť jsme zaslechli hanebná ostouzení. Vpadli k nám se zbraní smrtící a se sekyrami jako dřevorubci. Synkové izraelští, útlí a nevinní, šíji nastavili trýzni a mučení. A když je přemlouvali k svému učení, odhodlaně děli: Dokonejte dílo ničení. Tak zmírali, Bože, tví sluhové věrní.“

Pogrom: Pražané vzali židovské město útokem

Zneuctili, co se dalo. Vyrabovali židovské domy, roztrhali tóru. Znesvětili židovský hřbitov. Židy vyvlekli na ulici. Svázali je a za hrůzného jásotu vrhali mrtvá těla spolu s živými na provizorní hranici a vydali je plamenům. Rozzuření měšťané židovské město i s oběma synagogami podpálili a celé ghetto lehlo popelem.

„Kterýkoli dům vám ukážu, je plný nejpřednějších Židů: Podpalte a spalte je,“ měl prohlásit Ješek Čtverhranný, s odkazem na středověké latinské texty známé pod označením Pašije pražských Židů. Dav Ješka uposlechl.

Král Václav IV. dlel v tu dobu mimo Korunu českou

Jakmile se o krveprolití dozvěděl, urychleně se navrátil do Prahy. Vydal nařízení, aby veškerý majetek, jenž byl zabaven při rabování, byl navrácen svým majitelům. Avšak ti již byli mrtví. Pročež majetek propadl státu a královská pokladnice se tak obohatila o pěkné jmění.

„Krvavé Velikonoce“ tak zaznamenaly zánik téměř celé židovské komunity v tehdejší Praze. Pražské židovské město se poté znovu a poznenáhla obnovovalo. Město vstávalo doslova z trosek. Velký rozmach židovské město zaznamenalo až za vlády císaře Rudolfa II. Habsburského.

Zdroje: Wikipedia.org, stoplusjednicka.cz, academia.cz, finmag.cz