Největší katastrofy: O vánočních svátcích před 40 lety mafie zlikvidovala expres 904

Katastrofy mohou mít různé pozadí. Od technického selhání přes chyby lidské až po nešťastné náhody. Ovšem ty nejstrašnější se týkají plánované likvidace nějakého dopravného prostředku.

Řada Italů se těšila na vánoce, což byl zcela určitě případ sedmi stovek cestujících v expresu Rapido 904, jenž mířil 23. prosince 1984 z Neapole do Milána. Nemohli tušit, že pro téměř třetinu z nich se tato neděle stane doslova krvavou.

Past v tunelu

Na úseku Florencie – Bologna poblíž Vermia najdeme rovný úsek, procházející tunelem, kde vlaky mohou jet rychlostí až 160 km/h. Když byl expres, jedoucí rychlostí téměř 150 km/h, zhruba uprostřed, vybuchla v zavazadlovém voze 2. třídy nastražená výbušnina. Jednalo se o devátý vagón soupravy a exploze v 19:08 byla naplánována a dálkově odpálena tak, aby tunel maximalizoval škody. Tlaková vlna vyrazila okna a dveře a do jednotlivých kupé vrhla mnoho střepů, působících jako šrapnely.

Někomu se podařilo zatáhnout za záchrannou brzdu a průvodčí Gian-Claudio Bianconcini, ač byl vážně poraněn na hlavě, zavolal služebním telefonem pomoc. Venku panovala zima a mnozí cestující nevěděli, co se vlastně stalo.

Záchrana

Zraněné cestující se pokoušel provizorně ošetřit Bianconcini, ale měl těžkou pozici, protože výbuch zlikvidoval elektrické vedení a všude proto panovala tma. Vlak se nacházel asi 8 kilometrů od severního a 10 km od jižního vjezdu. Záchranářům komplikoval činnost kouř, špatná viditelnost a obtížný terén, takže dovnitř se první servisní vozy dostaly až po hodině a půl. Navíc používání vyprošťovací techniky ještě víc zahltilo tunek kouřem, naštěstí vanul vítr jižním směrem, takže severní ústí bylo lépe přístupné a také blíž. Tímto směrem byla vytažena část soupravy a pak tudy pokračovaly záchranné práce.

Nikdo nevěděl, jaký rozsah katastrofa má, mezi záchranáři byl jen jeden lékař. Postupně se dařilo odvážet zraněné na nádraží San Benedetto Val di Sambro-Castiglione dei Pepoli, kriticky ohrožené cestující odvezlo 15 sanitek za doprovodu karabiniérů do boloňské nemocnice. Záchranářům pomohl speciální plán, vyvinutý kvůli deset let starému, obdobnému útoku na Italicus Express – k němu došlo rovněž nedaleko Bologni. Poslední cestující byli z tunelu odvezeni kolem půlnoci.

Kdo byl viníkem?

Právě podobnost s deset let starým incidentem nasměroval vyšetřovatele určitým směrem, i když se k útoku hned několik subjektů z obou konců politického spektra. Laboratorní výzkumy dokonce zjistily, že výbušnina a veškeré vybavení opravdu až nápadně připomínalo tragédii Italicus Express. Záhy se objevil svědek, jenž zahlédl na nádraží ve Florencii dvě osoby u devátého vagónu, kde byla výbušnina umístěna.

V roce 1985 byli zajištěni mafiáni Giuseppe „Pipo“ Calò a Guido Cercola; v Pipově chatě u Poggio San Lorenzo v Rieti byl nalezen kufr s prakticky shodným arzenálem. Prokurátor Pierluigi Vigna dvojici na začátku ledna 1986 obvinil z přípravy bombového útoku. Měl odvést pozornost policie a vyšetřujícího úřadu od vyšetřování mafiánských zločinů.

Spravedlnost postupovala zvolna

Přímo na místě zahynulo 14 lidí, přičemž největší tragédie postihla rodinu De Simone; mezi mrtvými byly dvě dcery ve věku čtyři a devět let. Gioacchino Taglialatela podlehl zraněním den po katastrofě. Dalších 266 lidí utrpělo různá zranění.

Soud v únoru 1989 (v té době už běžel ostře sledovaný Maxiho proces s mafiány) odsoudil dvojici Calò-Cercola plus další tři osoby k doživotí, Němec Friedrich Schaudinn za přípravu výbušnin dostal 25 let. Následoval druhý proces (1990) a hlavním viníkům tresty potvrdil, další upravil. Nicméně v březnu 1991 Nejvyšší kasační soud rozsudek zrušil a připravil další proces – prakticky se stejným výsledkem. Ovšem ve stejný den se zabijáci pokusili zabít dva odsouzené, aby jim zabránili vypovídat. Nakonec v roce 1994 proběhl poslední proces, ale ani on na zásadních trestech nic nezměnil.

Guido Cercola se nakonec z doživotního vězení vyvlékl 3. ledna 2005, když se oběsil na tkaničkách do bot a zemřel při převozu do nemocnice. Calò je stále ve vězení a z téhož prostředí svědčil i v procesu týkajícího se ,božího bankéře‘ Roberta Calviho.

Zdroje: PhMuseum, Mattino, italský dobový tisk, publikace Katastrofy s příčinou