Největší letecké katastrofy: Sovětský stroj se zřítil krátce po startu. I když se objevila konstrukční chyba, případ byl uzavřen jako shoda náhod

Vůbec nejhorší letecké neštěstí našich někdejších severních sousedů je dodnes zahaleno jistým závojem tajemství. Je pravda, že pád sovětského stroje ve východoněmeckých barvách byl nejhorší katastrofou roku 1972.

Letní prázdniny vstoupily do poslední čtvrtiny a mnoho občanů Německé demokratické republiky ji hodlalo strávit u Černého moře. Tam také 14. srpna 1972 směřoval let společnosti Interflug označený IF450/742, na nějž byl nasazen relativně nový stroj Iljušin Il-62 imatrikulace DM-SEA.

Němci jej od Sovětů převzali v 22. dubna 1970, takže k danému datu měl nalétáno 3520 hodin. V kabině seděl zkušený kapitán Heinz Pfaff (nálet 8100 hodin), první důstojník Lothar Walther (6041 h.), navigátor Achim Filenius (8570 h.) a palubní inženýr Ingolf Stein (2258 h.). Letadlo bylo téměř plně obsazené, o pohodlí 148 cestujících se staraly čtyři letušky.

Smrt číhala nedaleko

Charterový spoj odstartoval z letiště Berlín-Schönefeld v 16:29 a jeho cílem byl bulharský Burgas, kam měl doletět zhruba za dvě hodiny. Jenže stroj absolvoval sotva 100 kilometrů (tedy asi 14 minut), když posádka jihovýchodně od města Cottbus zaznamenala ve výšce 8900 metrů potíže s horizontálním stabilizátorem.

Následovala konzultace se zástupci řízení leteckého provozu a posádce byl doporučen návrat do Berlína. V 16:51 dostal kapitán Pfaff pokyn vypustit pět tun paliva, aby letadlo nemělo při dosednutí příliš velkou hmotnost, o tři minuty později byl tento úkon zahájen. Pořád ale nebylo jasné, jak vážná situace je, proto nebylo využito cottbuské letiště k nouzovému přistání.

Zhruba v 16:55 hlásily letušky kouř v zadní části stroje, ale oheň se zjevně nacházel za zadní přepážkou, kam nevedl žádný fyzický ani vizuální přístup. Těsně po vyhlášení nouzového stavu se vlivem vysoké teploty doslova „utavil“ ocas letadla a zbytek trupu se stal neovladatelným. Letadlo se převrátilo břichem vzhůru a postupně se začalo rozpadat. Trosky se snesly v oblasti městečka Königs Wusterhausen.

Svědci na zemi uvedli, že se pilot pokoušel padající letoun zvednout, ale stroj několik metrů nad zemí explodoval a zřítil se na přilehlé pole: „Letadlo bouchlo a části spadly na zem. Plameny jsme uviděli až poté, co se zřítilo. Záchranné týmy dorazily poměrně brzy, ale neměly už koho zachránit,“ uvedl reakce svědků americký list The New York Times.

Odkud se oheň vzal?

Vyšetřování komplikoval fakt, že požárem stižená část Il-62 nebyla přístupná a ani vybavená detektory kouře. Bylo zde horkovzdušné potrubí vedoucí vzduch z motorů přes chladicí jednotku do klimatizace. Nejspíš došlo k jisté netěsnosti a následnému porušení izolace, takže do prostoru proudil vzduch horký kolem 300°C.

Pak stačil zkrat, jiskra a hořčíkové slitiny se v nákladovém prostoru 4 vznítily – odhadovaná teplota mohla vyšplhat až na 2000°C. Svou tragickou roli mohl sehrát i odmrazovací roztok vysoce hořlavé konzistence. Jedná se o velmi pravděpodobnou variantu, i když s ohledem zdevastované trosky zcela přesná diagnóza nemohla být stanovena.

Kdyby, kdyby, kdyby…

Kapitán Pfaff létal s „dvaašedesátkou“ prakticky bezprostředně poté, co byla společnosti Interflug předána. Měl tedy bohaté zkušenosti, ale s ohledem na absenci varovného zařízení se o vážnosti situace mohl jen dohadovat. Nejspíš předpokládal, že se mu podaří návrat na Schönefeld, ostatně letiště měl v okamžiku katastrofy prakticky na dohled.

Pokud by měl přesnější informace, určitě by zvolil nouzové přistání na letišti v Cottbusu, což by mohlo osazenstvo letu IF450 zachránit. O hrozícím nebezpečí nevěděl všechno, i proto 156 lidí na palubě zahynulo.

Po nehodě byly všechny typy Il-62 v barvách Interflugu odstaveny a vyšetřování se účastnil sám generální konstruktér Iljušinu Genrič Vasilijevič Novošilov. Byly diagnostikovány konstrukční nedostatky, ale v závěrečné zprávě se toto hodnocení neobjevilo a případ byl uzavřen jako shoda neočekávaných skutečností.

Nicméně výrobce přistoupil k úpravám v podobě dalších požárních hlásičů, průhledových okének a hasicího systému. Doporučeny byly i častější „speciální kontroly klimatizačního zařízení“. Další potíže s tímto typem už se do konce existence společnosti Interflug nevyskytly.

Oběti

Památník obětem letu IF450 byl zřízen na hřbitově ve městě Wildau. Ze zmíněných 156 mrtvých jich šedesát nešlo identifikovat, proto jim je věnován vzpomínkový kámen vedle ostatních jmen. Mezi nimi byla i známá východoněmecká šachistka, mistryně NDR Gertrud Nüske. U městečka Königs Wusterhausen byla v místě dopadu stroje rovněž uložena pamětní deska.

Zdroje: databáze leteckých katastrof, Frankfurter Allgemeine Zeitung, The New York Times, Letecké katastrofy