OSN vznikla v době, která má s tou naší málo společného. Kdy dojde k její reformě?

Právě v těchto dnech probíhá zasedání Valného shromáždění OSN. Kromě sledování projevů jednotlivých státníků se při této příležitosti každoročně vyrojí otázky, zda není čas OSN reformovat, zda je vůbec reformovatelná a jestli je schopná plnit svou funkci.

Konec války a touha po světovém míru

Druhá světová válka byla traumatem pro celý svět. Lidé nedokázali pochopit, jak mohli nechat zajít věci tak daleko, že to stálo život desítky milionů lidí a celá generace si prošla strašlivým utrpením.

A tak vznikla 24. října 1945 Organizace spojených národů, instituce, která měla ručit za světový mír. Zajímavostí je, že tehdejší Československo bylo jedním ze zakládajících států. Nutno dodat, z původních 51 členských zemí se organizace rozrostla na dnešních 193.

Jak víme, vznešeného cíle, který si OSN tenkrát stanovila, nebylo nikdy dosaženo.

Osud Společnosti národů jako varování

Tvůrci OSN si možná mohli vzít poučení z předchůdce této organizace: Společnosti národů. Ta vznikla v podstatě za stejných okolností. Po první světové válce vládla po celém světě silná touha po tom, aby se nic podobného neopakovalo.

A tak vznikla Společnost národů, která měla řešit spory mezi státy diplomaticky a zabránit dalším strašným válkám. Vzhledem k tomu, že druhá světová válka začala jen 19 let od jejího založení, je zřejmé, že SN selhala.

Jak si vynutit autoritu

Do určité míry však OSN kopíruje osud svého předchůdce. Nemá sílu na to, aby konfliktům mezi státy zabránila, ani aby aktéry donutila k mírovým jednáním. Musí se spoléhat primárně na diplomatický tlak, vyvíjený prostřednictvím rezolucí, embarg, sankcí apod.

OSN nemá vlastní armádu, pokud někam vysílá mírové jednotky (tzv. modré přilby), pak jde o vojáky zemí patřících k členským státům. Tyto útvary však mají omezené pravomoci a často i ony ve svém poslání selhávají.

Problém s právem veta

Jako největší problém se však ukazuje pozice stálých členů Rady bezpečnosti OSN (tedy výkonného orgánu organizace), kteří mají právo veta. Je jich pět a jde o USA, Rusko, Francii, Čínu a Velkou Británii.

Přestože má Rada bezpečnosti celkem 15 členů, pokud jediný z těchto stálých členů vetuje například rezoluci, není možné ji přijmout. Zbylí členové jsou voleni na dvouleté období a střídají se.

Toto uspořádání reflektuje rozložení sil na mezinárodní scéně po konci druhé světové války. Což je z dnešního úhlu pohledu velmi problematické, neboť situace ve světě se od té doby významně proměnila, OSN však stále musí hrát dle pravidel té doby.

Velmi palčivým problémem se pozice stálých členů RB OSN stává v okamžiku, kdy je jeden z těchto členů zároveň účastníkem vojenského konfliktu.

Velmi dobře je to nyní vidět na příkladu ruské války na Ukrajině, kdy je situace v Radě bezpečnosti doslova zabetonovaná, neboť Rusko jakožto stálý člen samozřejmě jakékoli rozhodnutí, které by ho mohlo ve válce poškodit, vetuje.

Je reforma vůbec možná?

Otázka nutnosti reformovat OSN přichází takřka každý rok nebo přinejmenším s každým dalším válečným konfliktem ve světě.

OSN v mnoha ohledech pomáhá v různých koutech světa, ať už humanitární pomocí, péčí o lidská práva či projekty v rámci dostupnosti vzdělávání, zdravotní péče či ochrany klimatu. I její diplomatické úsilí může mít v případě některých sporů kladný vliv. Bohužel selhává ve svém hlavním poslání – udržet světový mír.

Aby se odstranily alespoň některé problémy, padají návrhy na rozšíření Rady bezpečnosti, na zrušení či jiné uspořádání stálých míst v RB nebo na zrušení práva veta (či nutnost aby veto uplatnilo více členů).

Všechny tyto reformy by v současné době mohly dávat smysl, bohužel je však téměř nulová šance, že by prošly přes stálé členy, kteří mají právo veta a kteří si své výsadní postavení samozřejmě chtějí ponechat. Ocitáme se tak v začarovaném kruhu.

Válka na Ukrajině zpočátku mohla vypadat jako příležitost pro začátek reforem v OSN, nyní se však zdá, že ani tentokrát k nim nedojde.

Zdroj: OSN.cz, iRozhlas