Polozapomenuté případy kriminalisty Jiřího Markoviče

Celý svět se zatajeným dechem sledoval sérii, kterou u nás na scénu přivedlo Voyo – Metoda Markovič Hojer. V průběhu celé série kromě vývoje případu Hojer můžeme letmo postřehnout proplétající se otřesné případy, jimiž se Jiří Markovič zabýval a sám osobně úspěšně vyřešil.

V dnešní době se velmi vysoké oblibě těší především true crime pořady a podcasty. A mezi jeden z takových počinů patří právě i výše zmíněná série Metoda Markovič – Hojer. Díky zásahům pana Markoviče tak získáváme blízký pohled na vyšetřování již skoro zapomenutých zločinů.

Všichni jsme si samozřejmě všimli napínavé linky případu Hojer, ale jistě nikomu neunikly protkané nitky jiných případů, kterým je záhodno věnovat neméně pozornosti. Byť nalezení informací k některým případům je téměř nemožné. A hned v úvodu celé série se setkáváme s nepříliš příjemným případem, který tehdy otřásl mnohými vyšetřovateli.

Zdražení dětských oděvů jako motiv

Příběh Jaroslava Zmeka není zrovna příběhem na dobrou noc. Nepříjemně z něj mrazí po zádech. 17.7.1979, Praha, Modřany.

Otec dvou malých děvčat (5 a 10 let) mnohými bodnými ranami usmrtil obě své dcery. Ze zvukových záznamů a spisu lze zjistit, že se jednalo o rány v oblastech obličeje, krku, zad a rukou. Pokusil se stejným způsobem usmrtit i svou ženu a matku. K činu jej motivovalo zdražení dětského oblečení, měl strach, že se nedokáže o svou rodinu postarat.

Soud ho však obvinění zprostil z důvodu duševní nepříčetnosti. Dva roky strávil v péči psychiatrů a následně jej prohlásili za vyléčeného a propustili. Dle záznamů se již žádné další trestné činnosti nedopustil.

Tím ale s bestiálními otci nekončíme.

Hlavy vlastních dětí jako akt pomsty

Dalším adeptem na „otce roku“ je Jan Tvrdík, který již v minulosti opakovaně páchal trestnou činnost. V roce 1978 ho propustili z vězení a následně jej žena vyhodila z bytu poté, co nedodržel slib abstinence. Prozatímně žil se svou matkou, která mu vnutila myšlenku, že jeho žena v době jeho nepřítomnosti měla poměr s jiným výrazně starším mužem. Rozhodl se, že se své ženě pomstí a to formou popravy jejich společných dětí a její matky.

Jeho původním záměrem bylo v době její noční služby usmrtit obě děti, tchýni a následně jejich hlavy oddělit od těl a někde dobře na očích v bytě vystavit. Nakonec se mu nepodařilo plán dokončit.

Nezbyl mu čas ani síla. Tchýni se snažil ubít paličkou na maso, ale zabralo mu to víc času než předpokládal. Samotné děti před jistou smrtí zachránila chlapcova prozřetelnost, kdy po několika bodných ranách a fyzických újmách předstíral vlastní smrt a totéž poradil mladší sestře. Jen díky jeho odhadu situace se vyhnuli jisté smrti.

Janův příběh končí trestem smrti, který proběhl 4.11.1980.

Učebnice sadismu v praxi

Vcelku za zlomový a specifický případ lze označit případ Vladimíra Tekverka. Jedná se o sadistu, který měl na kontě jedinou oběť, ke které se ještě na místě činu doznal. Jednalo se o šestnáctiletou dívku, kterou si Tekverk vyhlédl v nočním spoji cestou domů. Vladimír Tekverk byl leteckým inženýrem, tedy šlo o velmi inteligentního muže, který žil spořádaným životem se svou ženou až do osudné noci z 5. na 6. června roku 1979.

Tekverk již ve svých 14 letech odhalil, že se potýká se sadismem, nicméně nikdy nevyhledal odbornou pomoc v domnění, že to sám dokáže ovládnout. Tento pocit se mu nakonec stal osudným.

Z kraje se krátce po přiznání snažil celou situaci obrátit a tvrdil, že mladá dívka byla jeho milenkou a musel ji zabít, aby jejich milenecký poměr neodhalil manželce. Nakonec si vzal radu vyšetřovatele Markoviče k srdci, přiznal situaci tak, jak byla. Tedy, že podlehl svým sadistickým choutkám a dívku zabil bez zjevného důvodu.

Pouto, které mezi vyšetřovatelem Markovičem a inženýrem Tekverkem vzniklo, pomohlo k dopadení Ladislava Hojera a odkrylo hloubku sadistické mysli, díky čemuž byl Jiří Markovič schopen z velké části vniknout do hlavy sadistů a chápat jejich pohnutky. A díky tomu je následně efektivně dopadnout.

Vladimír Tekverk dobrovolně podstoupil kastraci a pravděpodobně dožil v Horních Béřkovicích (poslední zmínky o něm jsou z roku 2018, tehdy byl stále ještě naživu v zařízení).

Zdroje: Hyde Park Civilizace, iDnes, Český rozhlas, Metoda Markovič – Hojer