Pražské Staroměstské náměstí: Víte, že orloj mohl skončit ve starém železe?

Když si uděláte výlet do Prahy, jejím srdcem je Staroměstské náměstí. Přijet do metropole a nevidět apoštoly na orloji, jako byste ani nebyli v Praze. Tušíte ale, jaký byl jeho osud? Opravy během staletí nebyly zrovna na pořadu dne a k jeho zkáze nechybělo mnoho…

Ovocné tržiště

Centrem dění se současné Staroměstské náměstí stalo pravděpodobně ještě před založením Starého města. Patrně nejstarší tržiště v Praze sídlilo už ve 13. století v místech dnešní Staroměstské radnice a kostela svatého Mikuláše a pak se stěhovalo do míst mezi dnešní radnici a Týnský chrám.

Prodávalo se tu hlavně ovoce a v roce 1211 už tu pracoval správce, který dohlížel na pořádek a vybíral nájemné a pokuty. Staroměstští měšťané se už na konci 13. století snaží získat souhlas panovníka, aby si mohli vybudovat radnici.

Povoluje jim to ale teprve roku 1338 český král Jan Lucemburský. Není divu, že se král zdráhá, protože tento krok znamená oslabení jeho moci ve prospěch měšťanů. Základem pro radnici se stává jednopatrový dům, jenž město kupuje od měšťana Wolflina od Kamene.

Přikupují domy

V roce 1364 dojde ke zvýšení stavby o patro a roku 1381 tu stavební huť Petra Parléře buduje gotickou radniční kapli, kde se radní modlí před zahájením jednání a nová městská rada tu skládá takzvané vyznání víry.

Postupně se k radnici připojují další objekty až po současný dům U minuty. Vzniká tak jižní křídlo. I východní křídlo směrem k Týnskému chrámu se rodí postupným přikupováním domů.

Dominantou Staroměstské radnice se stává téměř 70 metrů vysoká věž. Přístavek pro orloj vzniká v roce 1400. Mechanismus orloje sestavuje hodinář Mikuláš z Kadaně (†1415) podle pokynů Jana Ondřejova (asi 1375 – 1450), astronoma z pražské univerzity, roku 1490 ho potom zdokonaluje hodinář Jan Růže (†1497), řečený mistr Hanuš, který je často mylně považován za autora celého díla.

Orloj podléhá času

Staroměstský orloj ukazuje oběh hvězd, pohyby Slunce a Měsíce, fáze Měsíce, ale také čas, který se ovšem počítá od západu Slunce. Teprve v 17. a 18. století se u tzv. Malého orloje přechází na počítání času po dnešním způsobu.

Staroměstský orloj nejenom měří čas, ale také podléhá jeho působení. Na opravách se navíc v průběhu staletí dost šetří, takže se dokonce v 1. polovině 19. století uvažuje o jeho rozebrání a prodeji do starého železa. Naštěstí k tomu nedojde, a nakonec je opraven, i když tahanice o něj se vlečou dlouhá léta. Přesto prý více tři čtvrtiny součástek je původních, tedy 600 let starých!

Kalendářních desek vystřídal orloj za staletí své existence více, tu poslední a zároveň současnou vytvořil malíř Josef Mánes (1820 – 1871), k jejímu odhalení došlo v roce 1866.

Velmi populární se staly také figurky apoštolů na orloji. Vedou se diskuse, kdy se zde objevily poprvé, některé údaje tvrdí, že už na počátku 15. století, jiné dávají přednost datu 1489 či 1659 nebo dokonce až 1866. Prameny se shodují jedině na tom, že je zničil požár.

Moravec jako Jidáš

Nástupce apoštolů v letech 1947 až 1948 zhotovil sochař Vojtěch Sucharda (1884 – 1968). Mělo jich být původně čtrnáct, včetně figurky Ježíše Krista a Jidáše, který měl mít podobu protektorátního ministra Emanuela Moravce (1893 – 1945). Od figurek Krista a Jidáše ale nakonec Sucharda upustil a navrhnul jenom apoštoly.

Východní křídlo radnice skončí 8. května 1945 v plamenech, když ji během osvobozování Prahy zapálí Němci.

Centrum víry pod obojí

Druhou dominantou Staroměstského náměstí se stává Kostel Matky Boží před Týnem. První zmínku o svatostánku v těchto místech najdeme už v roce 1135 a již tenkrát byl zasvěcen Panně Marii.

Během přelomu 13. a 14. století se na jeho místě staví gotická trojlodní bazilika, dokončená roku 1380. V husitských dobách se kostel stává centrem vyznavačů strany pod obojí, ovšem po bitvě na Bílé hoře připadá zpět katolíkům.

Místo kostela sklad

Staroměstský kostel svatého Mikuláše vzniká v 18. století na místě staršího kostela. Čeká ho pohnutý osud, protože rakouský císař Josef II. kostel ruší a objekt kupuje Staré Město a zřizuje v něm sklad obilí a nábytku.

V roce 1791 v něm dokonce vystavuje montgolfiéru. Během 19. století se dostává do pronájmu pravoslavné církve a po roce 1920 je svatostánkem Československé církve.

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, Dějiny Prahy, kolektiv autorů, Paseka