Příběh značky Baťa: Firma vyráběla boty, pneu i letadla. Zakladatel firmy tragicky zahynul, ale Baťa dál obouvá celý svět

Tomáš Baťa, zakladatel obuvnického impéria, tragicky zahynul při pádu letadla dne 12. července 1932. Zaměstnanci i vedení firmy zůstali zcela ochromeni. Načež vedení Baťových závodů převzal nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, aby dobře zhodnocený majetek komunisti za několik desítek let zabavili. Jaký je celý příběh této legendární značky?

Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně

Vyučil se ševcem u svého otce. Spolu s bratrem Antonínem a sestrou Annou založili v roce 1894 obuvnickou živnost. Už tehdy dělníci měli u Baťů pevnou pracovní dobu a za svou práci byli každý týden pravidelně odměňováni. Na tu dobu nezvyklé a doslova průkopnické řízení firmy je dodnes používáno jako příklad top managmentu. Ale to byl jen začátek. Tomáš Baťa nosil v hlavě spoustu plánů, jak ekonomicky pozvednout společnost.

Doba mu tehdy ale nepřála

Jen o rok později byl veškerý majetek firmy zastaven na splátky a směnky. Věřitelé začali hrozit žalobami. Antonín odešel na vojnu a vedení podniku převzal Tomáš. Svému plánu stále věřil a neúnavně bojoval za udržení  svých idejí. A vyplatilo se to. Ovšem za jakou cenu?

Tomáš Baťa popisuje nastalou situaci

„Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či ne pánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu,“ popisoval Tomáš Baťa

Je až neuvěřitelné, s jakým nasazením pracoval: „Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo stříhal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatit dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtování…“

Za rok se tvrdou dřinou a za pomoci sestry Anny, která vedla ekonomické oddělení, zbavili dluhů. Ale dlouho se neradovali. Firma Koditsch a spol., u které měli všichni ševci (i Baťa) uloženy směnky, zkrachovala.

Ani tehdy se Tomáš Baťa nevzdal

Rozhodl se vyměnit kůži za plátno. „Baťovky“ šité z plátna s koženou špičkou znamenaly obrovský boom! Byly mnohem levnější, výroba trvala krátkou dobu a díky reklamě šly doslova na dračku. Baťa nelenil a v Německu  koupil první šicí stroje na ruční pohon.

Dluhy s vypětím všech sil umořil a v roce 1900 postavil svou první výrobní budovu s číslem popisným 21.  Nicméně to byl pro Tomáše Baťu jen další odrazový můstek. Nikdy neusnul na vavřínech. Ve výrobní hale pracovalo 120 lidí, pročež výrobním produktem byla plátěná a houněná obuv.

Podnikatelský duch hnal Baťu stále dál

Na čas předal vedení firmy svému kolegovi Františku Štěpánkovi a odjel do Ameriky na zkušenou. Půl roku získával nové poznatky o organizaci práce, výplatách zaměstnanců, jak uskladnit lépe obuv apod. Nicméně se zajímal i o moderní výstavbu továrních budov a poznával americký managment.

Tomáš Baťa: Nelenil a v Americe objednal výkonné stroje

Po návratu z Ameriky se pustil do lepší organizace práce. Nastavil spolupráci založenou na kvalitě práce. Za lajdáckou práci uděloval pokuty formou srážky ze mzdy. I když se dělníci bouřili, neustoupil a tvrdě trval na kvalitě.  Rok 1905 se stává úspěšným podnikatelským rokem. 250 zaměstnanců vyrábí přes 2 200 párů bot denně. Baťa sleduje trh a neuvěřitelně rychle reaguje na jeho potřeby. Z tohoto období pochází známé heslo Tomáše Bati „Náš zákazník, náš pán.“

V roce 1908 umírá bratr Antonín

Sestra Anna již před lety firmu opustila a provdala se. Jediným majitelem firmy Baťa se stává dvaatřicetiletý Tomáš Baťa. O rok později otevírá prodejní agentury v Německu, na Středním východě a na Balkáně. Podnikatelský duch ale ví, že práci odvedou jen spokojení zaměstnanci. Staví pro ně proto obytné domy, tzv. Baťovy domky, školy i nemocnice. 

V roce 1912 pojímá za manželku dceru správce vídeňské Dvorské knihovny Marií Menčíkovou. Marie byla velmi vzdělaná žena a mluvila plynně čtyřmi jazyky. Po dvou letech se jim narodil jediný syn Tomáš Baťa mladší.

Nejvýraznější marketingový tah

Po první světové válce dochází k devalvaci měny a obchod stagnuje. O drahé boty není zájem. Baťa se rozhodl k odvážnému kroku a snižuje cenu obuvi o 50% a mzdy o 40% s tím, že dělníkům toto kompenzuje určitými slevami na zboží. Riskantní marketingový tah se mu podařil. Slevy přitahují zákazníky jako magnet. Tím vyprodává sklady a dostává se ze sevřené krizové kazajky. Levné boty ovládly tržní hospodářství.

999,- Kč

Typická byla i Baťova cena, jež končila devítkou. Koneckonců 999 vypadá přece lépe než 1000, i když jde o pouhou korunu! V té době se Baťa rozhodl vstoupit do politiky pod heslem „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“  V roce 1923 získává potřebné mandáty a stává se starostou, kterým je až do své smrti. V této chvíli mu zbývá už jen 9 let života…

Tomáš Baťa: Rok 1925 ve znamení získávání vlastních manažerů

Tomáš Baťa zakládá Baťovu školu práce, kde se ti nejlepší vzdělávají a získávají vyšší odbornost. Zároveň se věnují i výuce cizích jazyků. Mottem Baťovy školy bylo okřídlené úsloví: „Neříkej, že to nejde – řekni mi, že to neumíš.“ Ve třicátých letech 20. století se stává Baťa váženým a předním exportérem obuvi na světě. Jeho továrny najdete v Anglii, Francii, Německu, Švýcarsku, Jugoslávii, Holandsku, Spojených státech a i v Indii.

Zajímavostí je, že koncem roku nechával Baťa svým zaměstnancům přinést knížku, kam měli vepsat, kolik peněz si přejí příští rok vydělat. Nikdy o nich nemluvil jako o dělnících, nýbrž o spolupracovnících. A tvrdil, že je na něm vytvořit svým spolupracovníkům takové podmínky, aby si peníze, které vepsali do knížek, mohli vydělat.

V letech 1926–1928 export obuvi vzrůstá

Baťa zavádí pásovou výrobu. Podniká i v jiných oblastech hospodářství. Vrhá se na gumárenský, chemický, textilní i dřevařský průmysl. Kromě Baťovy školy práce přichází na svět Baťova letecká společnost i vlastní filmové studio ve Zlíně, jež se věnuje natáčení reklam.

Snad ani nelze vyjmenovat, za čím a jakými stavbami stál Tomáš Baťa, jako například letiště „Na Bahňáku“, jež mu otevřelo letové brány světa. Dále mnohé tovární areály, navrhl „Základ pro úpravu vodního hospodářství na Moravě“, který byl schválen. Přednostně zajišťoval bydlení pro své zaměstnance. Neustále zveleboval Otrokovice, kde vzniklo obchodní a společenské centrum se dvěma obchodními domy. Myslel i na obyčejné koupaliště. Vytvořil nové Baťovo otrokovické zahradní město, pod které se podepsal i architekt V. Karfík.

Firma Baťa dosahuje věhlasného úspěchu

Tomáš Baťa nasedá 12.7.1932 do letounu, aby se zúčastnil otevření nové pobočky ve Švýcarsku. Mimo jiné ve Švýcarsku pobýval i jeho jediný syn Tomáš Baťa ml., jenž se už nechtěl vrátit do Čech, ale vycestovat do Ameriky. Tomáš Baťa hodlal jeho rozhodnutí změnit. Nicméně do švýcarského Möhlinu už nedoletěl.

Odešel Napoleon obuvi

Tak o skonu Tomáše Bati psal tehdejší tisk, resp. pařížský list Echo de Paris. Uvádí se, že pilot ztratil kontrolu nad strojem kvůli husté mlze a nepřehlédnutelné situaci. Motorový jednoplošník Junkers F 13 se zřítil už v Otrokovicích a spolu s Baťou v troskách zahynul i pilot Jindřich Brouček. Již v den tragédie kondoloval prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

„Byl to  muž; byl z lidí, kterým se oblíbeným rčením říká muž stoprocentní,“ říká v nekrologu Karel Čapek.  Národohospodář a politik Karel Engliš po letecké tragédii prohlásil: „Nutil všechny kolem sebe myslit, pracovat, zlepšovat práci a zlepšovat produkt. V této myšlence je kouzlo úspěchu jeho podniku.“

V době úmrtí Tomáše Bati ve firmě tehdy pracovalo přes 31 000 zaměstnanců, jejichž úspory na osobních účtech činily více než 152 milionů. Baťa zajišťoval pro Československo 81% výroby obuvi a 75% exportu. Podle údajů Nadace Tomáše Bati byla aktiva firmy z osmdesáti procent kryta vlastním jměním a činila 920 milionů tehdejších korun. Z toho akciový kapitál činil 175 milionů, rezervní fondy 515 milionů a nerozdělený zisk 46 milionů.

Přestože zpráva o skonu krále obuvi paralyzovala celé Československo, výroba musela pokračovat. Vedení firmy se ujímá jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Po vzniku protektorátu firmu J. A. Baťa opouští a od roku 1938 se na vedení zlínské společnosti podílejí Dominik Čipera, Hugo Vavrečka, František Malota a Josef Hlavnička. Není od věci zmínit, že Hugo Vavrečka byl dědečkem prvního polistopadového prezidenta Václava Havla.

Společnost rozšiřuje výrobu o pneumatiky, letadla a jízdní kola

Pročež obuvnický business je stále hlavním zdrojem podnikání. Nicméně za doby protektorátu se společnosti Baťa podařil další majstrštyk. Obuvnictví začalo stagnovat. Lidé potřebovali peníze na jídlo. Jenže firma Baťa nabídla boty s korkovou či dřevěnou podrážkou. Lidé začali boty kupovat tím spíše, že byly levné a nepodléhaly přídělovému systému. Firma tím svou pozici na trhu upevnila.

Ale jen do té doby, než byla  násilně přervána nástupem komunismu a poválečným znárodňováním podniků. Firma ovšem ani tehdy nezanikla. Díky převedené výrobě v minulých letech dál podnikala  v zemích mimo východní Evropu.

Po pádu komunismu Tomáše Baťu juniora pozval prezident Václav Havel do Československa. V roce 2001 byl Baťovi propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.Tomáš Baťa ml. zemřel v Torontu v nedožitých 94 letech.

Nevlastní bratr Jan Antonín Baťa v roce 1939 odešel do exilu a do Čech se už nikdy nevrátil. Po druhé světové válce byl v nepřítomnosti dokonce odsouzen k těžkému žaláři, pročež až v roce 2007 byl plně rehabilitován. Jan zemřel v Brazílii 23. srpna 1965.

Tomáš Baťa je dodnes vidět a slyšet

Přestože Baťovi potomci v Česku nežijí, ani možná neumějí česky, přejme si, aby firma Baťa s odkazem podnikatelské ikony, Tomáše Bati, plnila stále jeho životní moudro: „Náš zákazník, náš pán.“

Zdroje: forbes.cz,  aktualne.cz, bata.com