Spojte se s námi


Auta

Příběh značky Lamborghini: Výrobce traktorů dal lekci samotnému Ferrarimu

Publikováno

dne

Pokud se nejen v Itálii řekne Ferrari, většina lidí aspoň v duchu smekne v úctě před tradicí, luxusem a kvalitou. Pak se ale objeví „nějaký výrobce traktorů“ a postaví celou tuto jistotu na hlavu.

Ferruccio Lamborghini „Cavaliere di Gran Croce“ se narodil 28. 4. 1916 a zdálo se, že jeho místo ve světě motorů bude na hony vzdáleno rychlým kolům. Vystudoval boloňskou univerzitu se zaměřením na techniku, a když se po II. světové válce vrátil z Rhodosu do vlasti, prokázal své znalosti ze zemědělství – zdevastovaná země postrádala především traktory, tak je Ferrucio začal ze všeho, co bylo po ruce, dávat dohromady. Odtud byl jen krok ke vzniku Centro di Ferrara (1949) a o tři roky později už vyprodukoval první stroj vlastní konstrukce.

„Boty od hnoje“

Lamborghinimu se dařilo i dál – v roce 1960 rozjíždí továrnu na výrobu plynových hořáků a při tom všem se plní jeho garáž rychlými vozy, na nichž si občas i sám zazávodí. A odtud pochází historka, kolem níž se stále vedou spory.

Lamborghini vlastnil i vůz svého „téměř souseda“ Enza Ferrariho, ale neustále ho bombardoval stížnostmi na špatně fungující spojku. Neuspěl v servisu, tak se vydal přímo do Maranella, ale commendatore Ferrari ho odbyl ve stylu „ať si vidlák s botama od hnoje hledí svých traktorů a neplete se do aut“. Jako správný Ital s patřičným temperamentem udělal Ferruccio pravý opak – v roce 1962 zakládá Automobili Lamborghini SpA. s cílem dát „namyšlenému Enzovi“ řádnou lekci.

V Maranellu kulili oči

Lamborghini samozřejmě neměl dostatek zkušeností, ale dokázal oslovit správné lidi. Navíc Ferrari si svým přístupem dost lidí znepřátelil, takže od něj odcházeli a hledali příležitost – i možnost dokázat, že jejich řešení bylo správné – jinde. To byl i případ Giotta Bizzariniho, jenž pro Ferruccia připravil první motor.

Konstrukci Lamborghini 350GTV – ono V bylo bráno jako Veloce, tedy rychlost – realizovala další známá osobnost italského motorismu: Gianpaolo Dallara vůz tvořil s asistentem Paolem Stanzanim, karosérii vytvořil Franco Scaglione. Proč věnujeme prvnímu vozu takovou pozornost? Protože Lamborghini 350GTV po několika dalších úpravách totálně pokořilo tehdejší modely Ferrari – nejen po technické, ale i výkonnostní stránce.

Make-up kolem světel

Hned další model Miura, představený na Ženevském autosalonu 1966 je řazen mezi vůbec nejlepší počiny automobilky. Ikonické byly především „řasy“ nad předními světlomety, jenž se staly poznávacím znamením tohoto typu. Uměl upalovat rychlostí kolem 280 km/h a z nuly na „stovku“ se dostal za 6,7 vteřiny. Mimochodem, Miura byla prvním vozem, jehož název odkazoval na ušlechtilý rod španělských plemenných býčků, určených pro zápasy corridy.

Produkce pokračovala dalším úspěšným modelem Espada, jenž ve své době poodsunul do pozadí všechny konkurenty. To už měl Lamborghini na své straně karosářskou firmu Bertone a ta pokračovala ve své práci i na poněkud neprávem zapomenutém typu Islero. Pak následoval sestup z výšin v podobně nepovedeného pokusu o „baby lambo“, jakýsi levnější model pro širší veřejnost.

Neradno škádlit movité zákazníky

Urraco (býček) měl zajistit automobilce širší věhlas, ale dopadlo to přesně naopak – než se povedlo vychytat všechny konstrukční nedostatky, netrpělivá veřejnost většinu objednávek zrušila. Šance zmizela za obzorem a místo tisícových sérií se prodaly necelé tři stovky kusů.

Tím ale potíže neskončily. Vedle výroby automobilů i nadále běžela produkce traktorů a tady utrpěl Lamborghini v roce 1974 těžkou ránu – obří zakázka zemědělských strojů byla zrušena a Ferruccio, jenž v té době masivně investoval do různých výrobních kapacit, musel čelit značnému úbytku prostředků. Situace nakonec vykrystalizovala v Lamborghiniho rozhodnutí přenechat továrnu mladším a odejít do důchodu.

Ikona „nakonec“

Ještě předtím ale vyjel z továrny v Sant’Aghata Bolognese, jen pár kilometrů od Ferrariho hlavního stanu v Modeně, absolutní skvost Lamborghini Countach. Sám Nuccio Bertone ho popsal jako návštěvu z jiné planety a nechtěně – a spontánně – mu určil i jméno. Když ho totiž poprvé uviděl, v euforii vykřikl právě „countach“, což v piemontském nářečí znamená ekvivalent výrazu „A je to“ nebo “A hotovo!

Nádherný vůz s dveřmi vysouvanými nahoru, takže opravdu čněly jako rohy býka, ale byl už labutí písní zakladatele značky. Mimo jiné i proto, že od své premiéry v Ženevě 1971 trvalo celé další tři roky, než byl připraven k uvedení na trh. Ferruccio už v roce 1972 prodal Švýcarovi Georges-Henri Rosettimu 51 % podílu v automobilce a definitivně se vzdal své účasti v Lamborghini Trattori: po přenechání 59 % společnosti SAME převedl zbylých 41 % dalšímu zástupci země helvétského kříže – René Leimer pak po ropné krizi a výše uvedených potížích odkoupil od Ferrucia i 49 % automobilky a Lamborghini definitivně přešly do zahraničních rukou.

Soudy, krachy, insolvence

Tím vlastně končí ona ryzí existence značky, jejíž jméno se zapsalo mezi nejzajímavější, nejkrásnější a také nejluxusnější vozy, brázdící běžné silnice. Countach samozřejmě nebyl poslední, ale neuspěl terénní Cheetach, jehož osud zhatila zrušená vojenská zakázka, nevedlo se ani modelu Jalpa a ikonické Diablo přišlo příliš pozdě, než aby zabránilo soudním tahanicím a změnám majitelů.

Ferrucio Lamborghini část těchto právních a vlastnických šarád, které by si zasloužily vlastní příběh, ještě sledoval, ale finální přesun pod křídla Audi AG (1998) už nezažil. Jeho životní pouť skončila 20. února 1993 a svou poslední pozemskou cestu absolvoval na valníku taženém traktorem. Právě toto přání ještě za svého života vyslovil.

Zdroje: Český rozhlas, časopis Tempo!, Legenda jménem Lamborginhi

Oblíbené