Příběh značky: Merkur se stal snem pro miliony kluků

Pro stavebnici, po níž v minulém století toužilo nejedno dítě, by se zcela určitě hodil reklamní slogan: „šroubky a matičky pro dětské ručičky…“ Řeč je o legendárním Merkuru, jehož historie je opravdu velmi pohnutá.

Provází ji navíc hned několik mýtů a tvrzení, jež je nutno uvést na pravou míru. Vydejme se tedy po stopách fenoménu, jenž v našich končinách v malebném městečku Police nad Metují působí už více než sto let.

Otec nesmrtelných hraček

Nejdůležitější osobou v historii Merkuru je bezesporu Jaroslav Vancl (rozený Wancel, 1890-1980), jehož otec měl v Benátkách nad Jizerou zámečnickou dílnu. Nejstarší ze čtyř bratrů u řemesla zůstal a po vyučení se přesunul do Police nad Metují k podniku Katschner. Zde to následně dotáhl až na dílovedoucího. Protože v roce 1914 vedl stávku a byl propuštěn, dostal se po následné I. světové válce do Hradce Králové, kde přijal místo ve zdejší automobilce.

Poté se stal zaměstnancem firmy Artesia, zabývající se vrtáním artézských studní (firma spolupracovala s podnikem Vanclova otce v Benátkách) a krátce po vzniku samostatné Československé republiky si uvědomil rostoucí poptávku po hračkách. Konečně tak mohl uplatnit své deset let staré nápady.

Proto v roce 1920 za asistence Aloise Menčíka, továrníka z Černého Dolu, a Viléma Pelly mladšího přímo z Police, zakládá podnik Invertor. S městem podepisuje 10. října 1920 smlouvu o prodeji pozemku, kde zbuduje továrnu. Geodet do zprávy pro katastr po vyměřování pozemku napsal: Zde bude v roce 1921 postavena továrna na hračky.

Merkur podle zahraničního vzoru

Původní název produktů byl stejný jako jméno podniku – Invertor. Zásadní rozdíl byl v principu spojování dílů, tehdy se ještě používaly háčky. Teprve od roku 1925 se na trhu objevuje zdokonalená stavebnice, kde se dílky dají už spojovat šroubky a matičkami. Název zatím zůstal původní a ve stavebnici ještě zůstaly relikty původního Inventoru. K přejmenování a odstranění posledních „zbytků“ původní stavebnice došlo později. Tak definitivně vznikla stavebnice Merkur, kde lakované pásky s otvory o průměru 4 mm spojují šroubky s matičkami se závitem M3,5.

Inspiraci Vancl mohl nalézt u mnoha dřívějších výrobců. Například firem Märklin nebo Meccano, v jejímž čele stál Frank Hornby – ten si podobný systém nechal patentovat v roce 1901. O něm je známo, že aby mohl své podnikání rozjet, musel si půjčit pět liber. V tehdejším Československu zhruba ve stejné době vznikla podobná stavebnice s názvem Edison. Jaroslav Vancl tedy nepoužil žádné převratné řešení, snad jen v jednom bodě se lišil. Merkur jako první produkt důsledně používal metrickou soustavu.

Jede, jede mašinka

Jak šel čas, i zákazníci mírně zpohodlněli a železniční modely ve velikosti 0 se jim zdlouhavě nechtělo stavět. Z toho důvodu Vancl zapojil do akce svého zetě Františka Jirmana a začali pod hlavičkou Merkur produkovat hotové kovové modely – parní lokomotiva byla inspirována slavným Mikádem, řadou 387.0. Vancl se také staral o patřičnou reklamu a propagoval stavebnici i modely kde se dalo. Jako například v časopise Letem světem, čísla 8 – 10 v roce 1936.

Válečná léta přečkal Invertor v nečinnosti, protože z důvodu nedostatku barevných kovů musel výrobu přerušit. V poválečné éře ale opět začal produkovat své výrobky, i když se nad ním postupně stahovala mračna.

Šéf sám sobě zaměstnancem

Vanclova firma sice unikla znárodnění po únoru 1948, ale v roce 1950 začal platit nový zákon o akciových společnostech. Ten zrušil existenci podniků s ručením omezeným. Jediná možnost, jak „eseróčko“ nějak zachovat, bylo jeho převedení na akciovku, ale tento akt museli posvětit soudruzi na patřičných místech. Vzhledem k jejich primárnímu úsilí soukromé podnikání zničit to byl spíš zázrak. Všechny s.r.o. byly likvidovány, ovšem stát neměl dostatek administrativních pracovníků a tudíž chyběli likvidátoři. Tím pádem se jimi většinou stali sami majitelé firem.

Přesně takhle dopadl Jaroslav Vancl, když se jako majitel Invertoru (a potažmo značky Merkur) stal v šedesáti letech likvidátorem vlastní firmy. Paradoxy pokračovaly. Protože i po likvidaci firmy chodily stále faktury za materiál na bývalou s r.o., tak někdejší majitelé podle zákona byli povinni tyto částky uhradit. Jenže s bývalým majetkem nesměli nijak nakládat; aby se tedy vyhnuli vězení nebo jinému postihu, dluh spláceli ve formě práce ve svých vlastních fabrikách. Pan Vancl takto stál za soustruhem v jemu dříve patřícím podniku do roku 1967, kdy mu bylo 77 let! Soudruzi samozřejmě tento materiál vesele a rádi používali ve výrobě.

Plánované hospodářství mělo své mouchy a na výrobu stavebnic Merkur mělo negativní dopad. Vzhledem k prioritě v těžkém průmyslu nebylo jednoduché do rozpočtu pětiletky vměstnat kovové výrobky pro děti. Navíc reklama byla mizivá, pokud ne přímo nulová. Ale i tady najdeme roztomilý paradox. V roce 1958 závod SOLO Lipník uvedl upoutávku na stavebnici Merkur jako etiketu na krabičkách zápalek.

Přežití, zánik a zmrtvýchvstání

Inovace tedy nebyly jednoduchou věcí, což dokazuje i fakt, že první novinka po odchodu Jaroslava Vancla z vedení spatřila světlo světa až v roce 1963. I když novinka – šlo vlastně o produkt Merkur Elektrus (1934), jen s novou návodovou knížkou přetvořenou do modernější formy češtiny a stejně tak i mírně upraveným názvem: stavebnice nesla jméno Merkur Elektro. Až v roce 1965 se objevuje nová stavebnice dopravních prostředků a strojů.

Jaroslav Vancl zemřel ve věku nedožitých devadesáti let. Po Sametové revoluci byl podnik privatizován, ale v roce 1993 zkrachoval. Výroba však stále běží a v některých případech na strojích z 50. let minulého století. Na tom má velkou zásluhu pan Jaromír Kříž (1952 – 2022), jenž podnik odkoupil a od roku 1996 obnovil výrobu v původních prostorách, kde se kovové dílky vyrábějí dodnes. Ovšem v současnosti má inovované jméno Merkur Toys, nové vedení a spolehlivý tým lidí, díky nimž v posledních letech zažívá, ve všech ohledech, výrobní renesanci.

Přijďte se na Merkur podívat

Původní Invertor s.r.o. od roku 1950 šestkrát změnil své jméno, i když si jen mnohdy hrál pouze se slovíčky. Od Komunálního podniku Police nad Metují (1951), přes Oblastní komunální podnik Police nad Metují (do 1953), Okresní průmyslový kombinát v Broumově – závod Invertor (1953-1955), Brokov, okresní podnik místního průmyslu Broumov (1955-1958), Kovoslužba, krajský podnik místního průmyslu Hradec Králové se sídlem v Chlumci nad Cidlinou, středisko Police nad Metují (1958-1960), Kovopodnik, okresní podnik místního hospodářství se sídlem v Broumově (1960-1968) po finální Kovopodnik Broumov, okresní podnik místního hospodářství, závod č. 2, Police nad Metují.

Dnes je ve východočeském městě jedinečné muzeum s neuvěřitelnými exponáty, jakými jsou třeba obří model Ocelového města, pražského Tančícího domu, hradu Karlštejn, londýnského Tower Bridge nebo unikátního „čočkostroje“, na kterém Otto Wichterle odlil v roce 1961 první kontaktní čočky. Merkur dokonce inspiroval tvůrce papírových vystřihovánek Ladislava Badalce k vydání některých modelů věrně imitujících dílky kovové stavebnice – samozřejmě z papíru. V muzeu čeká návštěvníky bohatý doprovodný program včetně propagačních materiálů, dobových návodových knížek a artefaktů spojených s touto dnes už legendární stavebnicí.

Děkujeme řediteli muzea panu Pavlu Frydrychovi za obětavou spolupráci při získávání informací o značce Merkur a její historii.

Zdroj: www.merkurpolice.cz, www.merkurtoys.cz, wikipedie