Případy skutečných zombie

Když se řekne zombie, většina z nás si představí polorozpadající se oživlou mrtvolu, která se pomalu pohybuje toporným krokem neznámo kam. Alespoň takto je nám již mnohá léta předkládán obraz zombie západní pop-kulurou. Ve skutečnosti je vše mnohem děsivější, než se zdá.

Vytváření zombie má svůj prazáklad v náboženském kultu vúdú. Hlavní oblastí, kde se tento kult vyskytuje je ostrov Haiti, kam se dostal společně s černošskými otroky z Afriky.

Podle vúdú je duše člověka složena ze dvou částí, a to malého a velkého anděla. Malý anděl má za úkol oživit tělo a velký mu propůjčuje rozum. Pomocí čarodějného vúdú rituálu lze tyto dvě části od sebe oddělit a vzniká zombie, jednoduše řečeno tělo bez duše. Tyto zombie se pak využívají jako otroci na těžkou práci a vedle toho mohou sloužit i jako zabijáci, kteří poslušně vykonávají rozkaz svého pána.

Mrtví vycházejí z hrobu

Píše se 30. dubna 1962, kdy je v haitském městečku Deschapelles odvezen do nemocnice muž ve vážném zdravotním stavu. Jmenuje se Clairvius Narcisse, trpí bolestmi po celém těle, vysokými horečkami, a to vše je navíc doprovázeno chrlením krve. Ani po snaze lékařů se jej nepodaří zachránit. 2. května odpoledne je prohlášen za mrtvého.

V lékařské zprávě je uvedeno, že měl otok plic, mimořádně nízký tlak a byl podchlazený. Narcissova sestra Angelina potvrdila jeho totožnost a tentýž den v deset dopoledne byl tento muž pohřben.

Roku 1980 se na tržišti ve městě Morbien objevil muž, který o sobě tvrdil, že je zemřelý Clairvius Narcisse. Dle jeho tvrzení jej jeho bratr proměnil v zombie, protože mu odmítal prodat svůj podíl půdy, kterou zdědil. Po jeho oficiálním úmrtí tento podíl připadl jeho bratrovi automaticky. Clairvius pak otročil na třtinových plantážích. Po dvou letech tvrdé dřiny byl zabit muž, který jej držel v otroctví a jemu i ostatním zombiím se podařilo utéci.

V následujících letech se jen potuloval po Haiti. Strach z jeho bratra mu totiž nedovoloval vrátit se domů. Jen zpráva o jeho smrti jej nakonec k návratu přesvědčila. Poté vyprávěl, jak v době své zdánlivé smrti byl plně při vědomí, ale zcela ochromen. Dokonce slyšel i pláč své sestry, které bylo oznámeno, že zemřel. Po uložení do hrobu měl pocit, jako by se nad místem vznášel.

Další svědectví máme díky americké spisovatelce Zoře Hurstonové. Ona sama se se zombií setkala při návštěvě nemocnice. Zde byla hospitalizována žena jménem Felicia Felix-Mentorová, která byla pohřbena v roce 1907, kdy prohrála boj se záhadnou chorobou. Roku 1936 se objevila nahá na cestě k rodinné farmě, kde žila před svou „smrtí“. Její bratři a manžel ji identifikovali a zároveň i potvrdili, že před 29 lety byla před jejich zraky pohřbena.

Za všechno mohou drogy

Jak je možné, že se lidé, kteří byli pohřbeni opět objevili mezi živými? A co je pravdy na tom, že se tak na Haiti tak hojně vyskytují skutečné zombie, které jsou zneužívány na těžkou práci?

Světlo do obou případů vnáší výsledky bádání doktora Wadea Davise. Tomu se podařilo dostat mezi vúduistické čaroděje a získat návody na „výrobu“ zombií z několika různých míst. V první řadě musel čaroděj své oběti postrčit potravu, ve které byl obsažen jed. Směsice chemických látek obsažených v tomto jedu při požití způsobuje křeče dýchací cest, znehybnění orgánů, zpomalení srdeční činnosti a celkovou paralýzu.

Jedy mohou být živočišného nebo rostlinného původu. Nejdůležitější z nich čarodějové získávají z ropuchy obrovské. Kůže tohoto obojživelníka poskytuje dostatek chemikálií potřebných k výrobě halucinogenů i silných anestetik. Ještě v nedávné době byly u ropuch nalezeny sloučeniny zodpovědné za ochromení svalů a dýchací soustavy. Dobré je také zmínit látku zvanou bufotenin, která u člověka vyvolává stavy neobyčejné odvahy, takřka nadlidské síly a rovněž i necitlivost k bolesti.

Z některých druhů ryb, pavouků nebo stonožek se získává toxický tetrodoxin způsobující otok plic a ochrnutí. Pak je tu také datura, které se přezdívá „okurka zombií“. Prakticky se jedná o tropický druh durmanu, jehož alkaloidy mají za následek ztrátu paměti nebo vyvolávání halucinací.

Na základě tohoto vysvětlení se dá bez pochyb tvrdit, že osoby proměněné v zombie vlastně nikdy nezemřely. Jen jim někdo z blízkého okolí podal otrávenou potravu. Došlo k ochrnutí a jejich tělesné funkce byly utlumeny natolik, že se tito lidé jevili jako mrtví.

Otrok bez vlastní vůle

Návody dále uvádějí, že „znovuoživení“ zombie musí být provedeno maximálně osm hodin od „smrti“. Následně se jí musí podávát pokrm z batátové pasty, třtinového sirupu a již výše zmíněné datury. Pod vlivem této byliny se člověk dostane do transu se ztrátou paměti a zájmem o okolní svět. Jediné čeho je schopen, je na příkaz svého pána vykonávat těžkou fyzickou práci.

Pokud si však majitel zombie přeje, aby u něj zůstala pracovat bez nároku na odměnu a neměla potřebu utéci, je nutné, aby jí neustále zásoboval stravou s obsahem drog. V případě, že zombie přestane stravu s obsahem drogy přijímat, vrátí se jí paměť i vědomí a má tendence utíkat, což se podařilo právě Narcissovi i Felicii.

Zdroje: MACKERLE, Ivan. Tajemství pražského Golema; anomalyinfo.com