Prokletí jména Kennedy: Edward doplatil na incident jménem Chappaquiddick

John Fitzgerald byl zastřelen jako úřadující prezident (1963), jeho bratr Robert během své kandidatury na tento post (1968). Třetím z tragédiemi stíhané rodiny byl Edward, zvaný Ted nebo Teddy, a také jeho snahy uťala smrt, i když v trochu jiném balení. Právě letos od ní uplynulo 55 let.

Nejmladší z devíti dětí kontroverzního politika Josepha Patricka Kennedyho Edward Moore „Ted“ Kennedy (22. 2. 1932), stejně jako jeho bratři John a Robert, vstoupil záhy do americké politiky. Po atentátu na svého sourozence Johna v Dallasu (1963) se stal senátorem a další následná smrt Roberta v Los Angeles (1968) ho vedla k rozhodnutí kandidovat na prezidentský post za demokratickou stranu. Bohužel pro něj mu jeho ambice zhatila fatální nehoda na ostrově Chappaquiddick.

Incident

Zde se konala v pátek 18. července 1969 velkolepá party, zčásti pojatá i jako oslava přistání první americké kosmické lodi na Měsíci (stalo se tak za dva dny). Mezi Tedovými přáteli bylo i šest dívek z prezidentského volebního štábu, takzvaných boiler-room girls. Tyto „kotelnice“ se přímo podílely i na prezidentské kampani Tedova bratra Roberta v předchozím roce.

Tři čtvrtě hodiny před půlnocí se Kennedy rozhodl z party odjet (důvod nebyl přesně uveden, údajně byl unaven po celodenní regatě v místním Yacht clubu) a jedna z dívek, osmadvacetiletá Mary Jo Kopechne, ho požádala, zda by ji nevzal do hotelu. Nikomu o svém úmyslu neřekla a na místě oslavy nechala kabelku a klíče.

Dvojice jela v Kennedyho dva roky starém voze Oldsmobile Delmont 88. Podle pozdějšího svědectví Ted chybně odbočil na neosvětlenou vedlejší slepou cestu Dike Road a na můstku zvaném Dike Bridge se vůz po smyku zřítil do vod přílivového toku Poucha Pond, kde skončil koly nahoru. Kennedymu se podařilo z auta vyplavat, ale Kopechne zůstala uvnitř.

Kennedy se několikrát pokoušel potopit k vozu, pak se vydal pěšky zpět na místo oslavy a se dvěma hosty Josephem Garganem a Paulem Markhamem se vrátili na Dike Bridge. Ani jejich snaha vytáhnout dívku z havarovaného vozu nebyla úspěšná. Kennedy oba muže vyzval, aby se vrátili za ostatními, sám přeplaval přes kanál široký 150 metrů do Edgartownu, ale místo aby celou věc ohlásil, odešel do svého hotelu.

V osm hodin ráno ho probudili Gargan a Markham s otázkou, zda věc ohlásil. Kennedy po negativní odpovědi vyšel z hotelu a z telefonního automatu zavolal několika přátelům, aby se s nimi poradil, co dál.

Dohady

Vůz a tělo Mary Jo tak nalezli v 8:20 dva rybáři a neprodleně informovali policii. Případu se ujal náčelník Edgartownu James Arena a nařídil zásah specializované potápěčské jednotky. Její člen James Farrar v nitru vozu objevil v 8:45 tělo a po deseti minutách ho dostal ven. Až poté se Kennedy dostavil na policejní stanici, kde ale opět telefonoval a pak nadiktoval Paulu Markhamovi své prohlášení.

Jak bylo zjištěno, Mary Jo Kopechne žila ještě minimálně dvě hodiny po nehodě, protože uvnitř interiéru vznikla vzduchová kapsa. Pokud by Kennedy ohlásil incident okamžitě, měla šanci přežít. Padla také otázka, proč nenechal řídit svého osobního řidiče Johna Crimminse, jenž byl oslavě přítomen. Konečně se policisté dotazovali, proč cestou od nehody na party nezkusil zavolat policii z některého z přilehlých domů.

Ted Kennedy volil odpovědi přinejmenším podivné: incident nehlásil z obavy, že by mohlo dojít k dohadům, že jako ženatý muž měl se svobodnou dívkou poměr. Crimminse nechtěl vytrhovat z oslavy, kde se všichni dobře bavili. Po nehodě mu cesta zpět trvala asi 15 minut a údajně neviděl jediný rozsvícený dům, ačkoliv zastupující šerif Christopher Look (svědek Kennedyho jízdy po Dike Road) tvrdil, že to není pravda a paní Sylvie Malm, majitelka Dike House ve vzdálenosti od Dike Bridge tvrdila, že v době nehody v jejím domě svítila téměř všechna světla.

Konspirace

Při soudím líčení bylo prokázáno, že Oldsmobile Delmont 88 poznávací značky L78-207 jel rychlostí 33 km/h, což s ohledem na povahu cesty bylo nebezpečné. Kennedy si stěžoval na rozrušení a neschopnost se racionálně rozhodovat. Dokonce se objevily snahy vysvětlit případ tak, že ve voze vůbec nebyl, když cestou zahlédl policistu a z obav před skandálem vystoupil.

Kopechne si přesedla za volant, ale protože byla menší postavy, neviděla pořádně na cestu a po špatném odbočení můstek přehlédla. Jack Olsen, autor knihy Bridge at Chappaquiddick (1994) uvedl, že Mary Jo byla zvyklá řídit pouze Volkswagen „Brouk“ a s tak velkým vozem neměla dost zkušeností.

Soud

Ted Kennedy podle zákonů státu Massachussetts spáchal zločin a soudce James Boyle ho 25. července, tedy sedm dní po nehodě, obvinil z opuštění místa nehody, při níž došlo ke zranění. Problém ale představovalo rozhodnutí Josepha a Gwen Kopechneových (rodičů zemřelé dívky), kteří odmítli povolit exhumaci a pitvu s odůvodněním, že příčinou smrti bylo zcela určitě utonutí, ačkoliv podle prvního ohledání měla Mary Jo na rukávu krevní stopy, rozporující jednoznačný závěr, přičemž potápěč Farrar dosvědčil, že dívka se spíš udusila než utopila.

Soudce Bernard Brominski nicméně 10. 12. 1969 exhumaci zamítl. Ačkoliv Boyle uvedl tři důvody, proč by měl být Kennedy za nehodu zodpovědný a odsoudil ho k minimální sazbě v trvání dvou měsíců nepodmíněně, okresní prokurátor Edmund Dinis rozhodl, že Kennedy nebude obviněn z neúmyslného zabití. Případ po odvolání skončil před okresní velkou porotou, kde 6. 9. 1970 po výslechu čtyř svědků byl Kennedy zproštěn všech obvinění (neposkytnutí pomoci, křivé svědectví…). Jediným trestem tak byl zákaz řízení na šest měsíců od Registru motorových vozidel státu Massachussetts z důvodu podílu na smrtelné nehodě.

Dopady

Rodina Kopechneových nežádala po Kennedym žádné odškodné s odůvodněním, že se chtěla vyhnout osočování, že na tragédii hodlá vydělat peníze. Kennedy jí přesto vyplatil 90 904 dolarů a pojišťovna dalších 50 000 dolarů. Bohužel Tedova manželka Joan byla v době incidentu těhotná a po účasti u soudu a dalších nepříjemnostech potratila.

Kennedy hodlal v letech 1972 a 1976 kandidovat v prezidentských volbách, ale v obou případech se této možnosti právě s ohledem na Chappaquiddick dobrovolně vzdal, protože mu byl incident opakovaně připomínán (nejčastěji: volila by Mary Jo Kennedyho?).

Až v roce 1980 byl protikandidátem Jamese Cartera za demokratickou stranu, ale v primárkách ho potřetí a definitivně dostihla jeho noční můra – opět se vynořil incident Chappaquiddick a Kennedy prohrál s Carterem v poměru 10:24, tím se definitivně rozloučil s myšlenkou jednou usednout jako jeho starší bratr v Bílém domě. Nicméně v americkém Senátu působil nepřetržitě v letech 1964-2009 a je druhým nejdéle sloužícím senátorem. Rovněž se podílel na prezidentské kampani Barracka Obamy proti Hillary Clinton.

V roce 2008 mu byl diagnostikován gliom, podrobil se operaci, následné chemoterapii a ozařování, nicméně na následky nemoci zemřel 25. 8. 2009.

Zdroje: kniha Bridge at Chappaquiddick (Jack Olsen), denní tisk, film Chappaquiddick (2017)