Průběh porodu se v historii několikrát měnil. Do 20. století byl porod kvůli hygieně značně rizikový

Nejstarší dochované porodní sošky pochází už z raného paleolitu. Tehdy pravděpodobně plnily funkci amuletů, které chránily novopečené maminky před horečkou omladnic. Na to, že ji způsobuje špatná hygiena u porodu a nikoliv zlí duchové, se však přišlo až v 19. století.

Starověké porodnictví bylo až překvapivě odborné

Porodnictví jako lékařský obor vzniklo už 2500 let před naším letopočtem ve Starém Egyptě. A na svou dobu bylo opravdu nadčasové. Zdejší ženy rodily vkleče, což je i dnes považováno za nejvhodnější porodní polohu, případně v hlubokém dřepu. Také měly k dispozici zkušené pomocnice, předchůdkyně dnešních porodních asistentek, a samozřejmě spoustu magických propriet.

Z řeckých textů pocházejících z 2. tisíciletí před naším letopočtem se dozvídáme o první bohyni porodu jménem Eileithyia. O její důležitosti svědčí fakt, že se záhy stala plnohodnotnou členkou olympského osazenstva a našla svůj protějšek i v římském panteonu. Důkazy o jejím uctívání nacházíme především na Krétě.

Ve starověku se rovněž objevují první skutečně odborné texty zabývajícími se ženskou medicínou. Za zmínku stojí především indické spisy Sušruta popisující porodní komplikace a dílo O umění porodnickém a nemocech ženských od Sórana z Efesu, který se dá úspěšně považovat za prvního praktického porodníka vůbec. Kromě jiného popisuje hmaty, které mají pomocí dítě v děloze natočit správným směrem.

Středověk a porodní báby

Ve středověku rozvoji porodnictví zasazuje pomyslnou ránu křesťanství, antické učení je až do renesance zapomenuto. Průběh porodu, ale i veškerá péče o rodičky nyní podléhá církevním předpisům, a ty k ženám nebyly zrovna přívětivé. Matkám, které zemřely při porodu, byl až do 11. století dokonce odpírán křesťanský pohřeb.

Jelikož porodnictví bylo v této době považováno za podřadný lékařský obor, jen málokterý učenec mu chtěl věnovat svůj čas a energii. A tak k rodičkám místo doktorů spěchaly porodní báby. Jednalo se o starší ženy zocelené vlastními porody, které nastávajícím maminkám předávaly své zkušenosti.

Po porodu novorozence očistily, zabalily ho a do kolébky mu vložily několik talismanů. Pokud hrozilo, že dítě nepřežije, mohly ho nouzově pokřtít. A že to hrozilo často – úmrtnost kojenců dosahovala závratných 80 %. Porodní báby pracovaly výhradně za naturálie.

Do dějin porodních bab se nesmazatelně zapsala Trota ze Salerna, která své poznatky shromáždila do několika textů. Komplet třech nejznámějších je dodnes znám jako Trotula a na několik následujících století se stal základní porodnickou příručkou. Mimo jiné v něm vyslovila na svou dobu revoluční myšlenku, a sice, že příčina neplodnosti není vždy v ženě.

Speciální židle i císařský řez

Středověké matky rodily nejčastěji vsedě na speciálně upravených židlích, které měly opěrky pro nohy a uprostřed sedadla otvor. Pod ten se umísťovala nádoba k zachycení porodních tekutin. Chudší matky si ale musely vystačit s obyčejnou dřevěnou lavicí nebo otepí slámy. Bolest se mírnila odvarem z makovic nebo alkoholem. Průměrná středověká žena za život rodila osmkrát.

První zmínky o něčem, co se podobá dnešnímu císařskému řezu, pochází ze 14. století. Přistupovalo se k němu ale pouze tehdy, když už pro matku nebyla naděje na přežití. Řez byl prováděn z boku a i přes veškerou snahu se málokdy podařilo dítě zachránit.

Reformy Marie Terezie

K výraznějšímu zlepšení porodní péče došlo až během vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Porodní báby už musely projít určitým vzděláním, během kterého absolvovaly několik přednášek z anatomie a účastnit se pitvy mrtvé ženy. K založení prvních porodnic už zbýval jen krůček. Ve střední Evropě k tomu došlo v roce 1751.

Z pitevny rovnou na porodní sál… a naopak

Přesto až do počátku 20. století probíhalo 90 % porodů doma. Tehdejší porodnice totiž nebyly pro rodičku žádnou výhrou, dokonce se v nich umíralo častěji než v domácím prostředí. Lékaři na porodní sál často přebíhali přímo z pitevny, aniž by dodržovali jakoukoliv hygienu. Až maďarský lékař Ignác Semmelweis přišel na to, že právě jejich neumyté ruce jsou častou příčinou vzniku smrtelných zánětů známých jako horečka omladnic.

Ve 20. století se ale konečně blýská na lepší časy. Nové operační techniky a pokroky ve farmakologii a anesteziologii začaly konečně ve velkém zachraňovat životy matkám i jejich dětem. Zdravotní péče se zpřístupnila širokým vrstvám obyvatel a otevřelo se i téma provádění potratů. Porod, ač stále do jisté míry rizikový, konečně přestává být šílenou hrou se smrtí.

Zdroj: Stoplusjednicka, Prozeny, Vitalia, Florence