Psychické zdraví aneb Duše jako puzzle

Zhluboka nádech. Vydržet. Hluboký výdech. A tak to aplikovat alespoň pětkrát za sebou. Vnímejme vjemy z vnějšího prostředí. Vnímejme ten slabý vánek, snažící se dostat skrz škvírku pootevřeného okna u nás v pokoji. Vnímejme tu vůni novoty našeho nového nočního stolku z dubového dřeva, který nám teď zkrášluje malý útulný pokoj. Vnímejme naše myšlenky, jak se pomaličku, ale jistě skládají jako dílečky na kompletní puzzle. Dýchejme.

Je to jednoduché?

Duše jako samozřejmost? Nebo pro nás jedna velká neznámá? Každý si to samozřejmě definuje po svém. Občas se sami sebe ptáme: ,,Jsem blázen nebo normální, jen s občasným zkratem uvnitř?“  Tož otázka. Každý vše vnímáme trochu jiným způsobem. Někoho “sní‘‚ představa ze špatné známky ve škole, někdo to přejde pouhým mávnutím rukou, až nejapným výrazem v obličeji, který se zkroutí v nečekanou kyselost. Každý jednáme v daný moment opravdu individuálně. ,,Jsme pouze a jen lidé.“ 

Jak vnímáme duši? Jakožto jev psychologický velice s vážností. Je to pro nás jedna velká neznámá. Je to věc, které plno lidí nerozumí. Ptáme se proč? Jednoduché. Nevíme, co od toho očekávat. A to je v pořádku. Je to vzrušující právě pro to, že nevíme. Jsme lidé zvídaví, nemáme rádi změny a pouštíme se do věcí, které na nás mají nepředstavitelně hluboký vliv. Co vlastně, ale to psychické a duševní zdraví je? Je to úroveň psychické pohody, či blahobytu a nepřítomností psychických poruch. Je to vlastně stav, kdy člověk funguje na uspokojivé úrovni emocionálního rozpoložení.

Ach, ty myšlenky

Dostáváme se k samotnému základu myšlení a tím je řídící centrum nervové soustavy-mozek. Mozek je velice zajímavá část těla. Je to orgán, který pracuje na stejné bázi jako svalstvo. Když to s ním přeženeme, unavíme se. Nadbytek přemýšlení nás vyčerpává, unavuje a dostává do stavu, kdy jsme najednou bezradní.

Známe to všichni-domněnky. Večer po náročném pracovním dni uleháváme do postele, tělo se pokládá na příjemnou námi vybranou matraci a je připraveno dnes už se vším “seknout“ a jen si odpočinout, pomaličku cítíme, jak se nám víčka zavírají a v tu ránu: “BUM“. Mozek si rozpomněl, že nejspíše na zítřek mám neomluvitelný úkol, který je potřeba udělat. Začneme přemýšlet o smyslu života, prohlubovat nekonečno vesmíru nebo se jen “užírat“ myšlenkami a domněnkami, co nejspíše náš partner v momentální chvíli dělá a s kým to dělá.

Samozřejmě i tohle se nám jednou za čas naskytne a my se jen v hloubi duše ptáme, proč teď. Jednoduché. Máme zrovna chvíli, kdy nejsme zaprodaní času stráveném v kanceláři nebo ve společnosti. Nevnímáme najednou ten vnější klid a soustředíme se jen na sebe.

Mozek je opravdu fascinující orgán. Berte si, že z tohoto “růžováka“ využíváme v běžném životě opravdu jen malou procentuální část. Není to těch 100%, jak se někteří domnívají. V tuto chvíli cítím, jak mi myšlenkové pochody proplouvají v mozkové hemisféře a snaží se ze sebe dostat to největší maximum. Zajímavé, když se nad tím pozastavíme, že?

Zlá, či specifická?

Abych se dostal k dnešní době a jejímu obsahu, musím říct, že je to dnes velmi specifické. Plno lidí se kterými jsem v bližším i užším kontaktu mi nadále hovoří, jak je dnešní doba zlá. Jak je dnešní doba opravdu těžká, jak je problematická. Každá doba má svůj specifický směr, účel a záměr. Více se hovoří o problematice v rámci homosexuálních menšin, o různých námi nedefinovatelných pohlavích různého typu a směru a pro mě započaté téma-duševní a mentální stav pospolitosti.

Generace, která vyrůstala předemnou se nadále utvrzuje v názoru, že za jejich časů žádné antidepresivum nebylo. Když jim bylo “ouvej“, zkrátka dostali pár naučných, nebo si šli zaběhat a bylo jim lépe. Nějaké deprese, či úzkosti nebyly podstatné. Tohle téma znát ve své hloubi duše, ani tato generace nechtěla. Nedivím se. Nebyl k tomu nikdo veden, nebo nebyl někdo, kdo by je vedl k porozumění sebe samým.

Vypustíme a vybijeme

Skládáme si psychické stavy v hlavě jako puzzle, vše se vším souvisí. Najednou na nás spadne zlá nálada. Nálada, že bychom dnes leželi celý den v posteli, na jídlo chuť nemáme, lidí se straníme v široké míře, jakýkoli rozhovor nebo jen obyčejné povídání nám dělá problémy. Hlava nám každou chvíli exploduje a na hruď jako by nám někdo šlapal a neplánoval nám ulehčit dýchání. To jsou prvotní náznaky deprese, avšak ve všeobecné míře je známo, že zažíváme jen těžší a náročné období. Může to uzpůsobit špatná známka ve škole, nevyspalost na přicházející test nebo výtka od našeho vedoucího, či kolegy.

Pokud tyto příznaky probíhají v delší a neústupné míře, opravdu se může jednat o prvotní a přicházející depresi. Své dispozice máme uzpůsobené na odlišné bázi. Plno lidí svoji bolest v duši řeší psychiatrickou léčbou nebo návštěvou psychologa. Duševní problémy zůstávají a setrvávají na vhodný moment v námi nevhodnou situaci, kdy se pasivně “vypustíme a vybijeme“ na někom a nad něčím námi nevybraným.

,,Hnije“ v nás ta odlišná stránka sebe samých a bude i nadále “hnít“ do té doby, dokud “nevypustíme naše ventily“ a nepromluvíme si s někým, komu věříme a máme v něm důvěru, či jen s odborníkem. Když už hovoříme o odbornících, tak zrovna Ti se snaží profesionálně zanalyzovat a rozklíčovat duši, poté hledat poslední díleček, který by dával smysl a složit tím naše psychické puzzle. Je to fantazie.

Sám jsem před rokem pracoval jako stážista na Oddělení psychiatrické ambulance a do té doby jsem si nedokázal připustit, jak daleko lidská mysl a bolest na duši může přesáhnout mez, a to přesahovala k agresivitě a aroganci jedinců, jakou sílu ve vzteku může mít 12letý klučina nebo 70letý inženýr ve stavebnictví.

Zdroj: Copywriting, Wikipedia,