Tajemství Giacoma Casanovy: Nejúspěšnější svůdník všech dob byl při dobývání žen trpělivý a zahrnoval je komplimenty

Když se roku 1725 v Benátkách narodil Giacomo Casanova, nejspíš ještě nikdo netušil, že se i o několik století později bude jeho jméno používat jako synonymum pro všechny velké milovníky žen. Jeho život byl ale mnohem pestřejší.

Casanova se už jako dítě projevoval velmi inteligentně a bystře. A to natolik, že ve 12 letech nastoupil na Padovskou univerzitu. Studium sice zakončil a nastoupil na místo duchovního v kostele, místo v pobožném životě ale nalezl zalíbení v hazardních hrách. A také v ženách.

Vystřídal několik povolání

První z neřestí ho dohnala záhy, za dluhy z gamblerství byl poslán do vězení. Ani problémy plynoucí z druhé neřesti na sebe nenechaly dlouho čekat, milostné pletky ho stály duchovní kariéru. Vydal se tedy na novou kariérní dráhu, tentokrát v armádě. Ani u této práce ale dlouho nevydržel, jednak mu připadala příliš nudná, jednak výplata nepokryla rostoucí dluhy.

Začal tedy znovu jako houslista. Souhrou šťastných náhod na jednom vystoupení potkal benátského senátora, kterému zachránil život, když rozpoznal prvotní známky mrtvice a vyhledal mu lékařskou pomoc. Senátor se stal jeho celoživotním mecenášem a Casanova oficiálně advokátním koncipientem.

Žert, který skončil tragicky

Mladý Giacomo začal žít nákladný život šlechtice. Péče o zevnějšek a extravagantní oblečení z něj udělaly nejen miláčka žen, ale také terč posměšků ze strany jiných mužů. Při jedné z návštěv venkova si na něj jeden známý připravil potupný žert – nařízl dřevěnou lávku položenou přes kopu hnoje, do které Casanova spadl. Pomsta na sebe nenechala dlouho čekat.

Casanova na hřbitově vykopal několik dnů staré tělo, uřízl mu ruku a i s ní se schoval pod vtipálkovou postelí. Když muž ulehl, několikrát mu stáhl peřinu. Muž zpočátku nevěřil, že by šlo o nadpřirozený jev, a tak se natáhl, aby šprýmaře přistihl při činu. V ten okamžik mu Casanova podal ruku mrtvoly.

Muž z úleku ale ke Casanovově smůle dostal mrtvici, která ho nadosmrti paralyzovala. Když se k obvinění z ublížení na zdraví přidalo rouhání v podobě vykopaného hrobu a znetvoření těla a nařčení jedné z dam, kterou údajně znásilnil, Casanova raději Benátky opustil a vydal se znovu na cesty.

Jak ženy sváděl? Upřímným zájmem a vyčkáváním

Jeho pověst svůdníka a potížisty ho dalece předcházela. Navzdory tomu, nebo možná právě proto, mu ženy nedokázaly odolat. Jak to, že byl u žen tak úspěšný? Především byl zábavný, spontánní, inteligentní a vnímavý.

S dobýváním ženy nespěchal, pokud si vyhlédl objekt své touhy, zahrnoval ho komplimenty, zajímal se a trpělivě čekal na vhodný okamžik, kdy se pokusí ženu svést. Typicky se jednalo o chvíle, kdy se pár ocitl o samotě, třeba ve voze. Rád pomáhal ženám v nesnázích a na rozdíl od tehdejších mužů jim skutečně naslouchal, vážil si jejich inteligence a snažil se je uspokojit jak emocionálně, tak sexuálně.

Casanova se rovněž nezdráhal utrácet peníze ve velkém, aby na ženu udělal dojem. Nejen opečovávaný zevnějšek, ale i honosné vybavení bytu, dárky a hostiny o osmi chodech na jeho protějšek vždy spolehlivě zapůsobily. Dámy během večeře nechával vybírat hudbu a na stůl servíroval především afrodiziakální potraviny, především ústřice. Celý proces svádění bral Casanova jako hru. A vyhrával.

Znovu ve vězení

Po několika milostných dobrodružstvích v Parmě a Paříži se Casanova odhodlal vrátit do rodných Benátek. A zde byl také odsouzen k pěti rokům vězení. Oficiálním důvodem bylo soustavné vzbuzování veřejného pohoršení, tedy milostné eskapády zahrnující všechny ženy od jeptišek až po vdané dámy, gamblerství a pletky se Svobodnými zednáři.

Casanova ovšem rozhodně neplánoval zůstat ve vězení tak dlouho. Během vycházky si obstaral kousek černého mramoru a železnou tyč, aby si vyrobil ostré dláto a začal kopat tunel dřevěnou podlahou. K jeho smůle byl tři dny před plánovaným útěkem přemístěn do jiné cely. Giacomo se ale nevzdával a rychle přišel s jiným plánem.

Přímo nad jeho novou celou totiž dlel kněz, kterého pomocí vzkazů přesvědčil, aby dlátem, které se mu povedlo schovat v Bibli, prokopal díru přímo k němu. Spolu pak z knězovy cely unikli na střechu, ze střechy se vikýřem po ložních přikrývkách spustili do jedné z místností budovy, převlékli se do nalezených šatů a ráno přesvědčili stráže, že jsou uvnitř zamčení omylem. Oba pak utekli na gondolách a po dalších 18 let se Casanova do Benátek nevrátil.

Osamělý konec

Jestli Casanovovi útěk z vězení něco ukázal, tak to, že má štěstěnu na své straně. A začal toho patřičně využívat. V Paříži se vydával za 300 letého alchymistu, který umí vykouzlit diamanty. Za úplatu sliboval vykonávat okultní magii, dostal se na dvůr anglického krále i ke Kateřině Veliké. Pomocí intrik a podvodů dokázal vydělat velké peníze – aby je vzápětí všechny utratil.

Na sklonku života přijal místo knihovníka na Duchcově v Čechách, kde sepsal své paměti. Byl nešťastný a osamělý, pomýšlel dokonce na sebevraždu. Poklidný život a plíživé stáří bylo pro světáka s dobrodružnou povahou skutečným utrpením. Nakonec zemřel přirozenou smrtí v 73 letech, rok poté, co Napoleon Bonaparte obsadil jeho milované Benátky.

Zdroj: Walks of Italy, The Collector, Men’s Health, TVtropes