Temná historie aneb České filmy jako nástroj komunistické propagandy

Československá kinematografie za éry komunistického režimu hrála významnou roli v šíření ideologie a propagandy. Komunistický režim velmi dobře chápal sílu filmového média jako nástroje, který může silně ovlivnit masy, formovat veřejnost a upevňovat svou moc. Z tohoto důvodu byly filmy podrobeny přísné cenzuře a produkce byla kontrolována státem!

Propaganda jako zbraň komunistického režimu

Po převzetí moci v roce 1948 se komunistický režim v Československu rychle zaměřil na kontrolu všech médií, filmu nevyjímaje. Film byl považován za účinný nástroj pro formování veřejného mínění a prosazování filosofie komunismu a socialismu (ale to se děje i dnes). Filmy podléhaly přísné cenzuře, která měla zaručit, že obsah bude odpovídat oficiálním politickým záměrům.

Role Československého státního filmu

V roce 1945 byla zřízena instituce Československý státní film, která převzala kontrolu nad tvorbou, přenosem a promítáním filmů. Toto sdružení bylo pověřeno tím, aby veškerá filmová tvorba byla v souladu s komunistickým režimem. Producenti, kteří se nechtěli přizpůsobit podmínkám, byli stíháni nebo jim bylo zakázáno pracovat v oboru. Na druhou stranu ti, kteří byli ochotni sloužit, obdrželi finance a prestižní projekty – záleželo na charakteru a hodnotách daného člověka.

Tematické zaměření filmů

Komunistická účelová propagace v československém filmu se soustředila na několik klíčových témat. Patřilo k nim zobrazování třídního boje, oslava práce a dělnické třídy, oslava Sovětského svazu a jeho vůdců a démonizace západních kapitalistických společností. Filmy jako Křižník Potěmkin byly příkladem toho, jak lze film využít k oslavě revolučního ducha a k podněcování třídního vědomí.

Manipulace dějin a hrdinů

Jedním z hlavních kritických bodů komunistické filmové propagandy bylo přetváření historie podle přání režimu. Zachycené události byly pravidelně reinterpretovány a hrdinové minulosti byli zobrazováni jako bojovníci za komunistické ideály. Filmy jako „Proti všem“ (1956) zobrazovaly husitské hnutí jako předzvěst třídního boje, zatímco díla jako „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ (1974) byla využita k zesměšnění kapitalistického systému a zobrazení komunismu jako lepší volby.

Sociální realismus jako dominanta

Estetika a styl, v níž se filmy natáčely, byly kontrolovány. Dominantním směrem se stal sociální realismus, který měl zobrazovat realitu dělnického života a úspěchy socialistické společnosti. Tento styl byl využíván k idealizaci způsobu života za komunismu a k vytváření obrazu jednotné, veselé a pracovité společnosti. Filmy jako „Dědeček automobil“ (1956) a „Cesta do starověku“ (1955) neměly nejen bavit, ale navíc naučit lidi k lásce k práci a režimu.

Režisérská loajalita a kariérní výhody

Filmaři, kteří se rozhodli sloužit, byli odměňováni kariérním postupem a výhodami. Režiséři jako Otakar Vávra a Martin Frič vytvářeli filmy, které přesně vyhovovaly potřebám režimu. Na druhé straně byli utlačováni ti, kteří se odmítli na tom podílet, jako například Karel Kachyňa nebo Věra Chytilová, kteří se v určitých obdobích ocitli na černé listině.

Opoziční tvorba a následky

I přes tlak režimu se našli tvůrci, kteří se snažili svůj rozpor s režimem vyjádřit pomocí alegorie a metafor. Filmy jako „Obchod na korze“ (1965) a „O slavnosti a hostech“ (1966) nabízely skrytou kritiku společnosti, což vedlo k jejich zákazu nebo omezení distribuce. Tyto filmy se staly obrazem odporu proti režimu a důkazem, že i v totalitním režimu lze objevit způsoby, jak zveřejnit svobodné myšlenky.

Odkaz komunistické propagandy ve filmu

Dopady komunistické propagandy v československém filmu jsou zřejmé i v dnešní době. Řada filmů z tohoto období je považována za umělecky významné, ale jejich ideologická podstata zůstává kontroverzní. Odborníci na historii a filmoví znalci pokračují v rozborech o roli, kterou film sehrál v rámci šíření komunistické filozofie, a o jeho vlivu na vnímání dějin a hodnot ve společnosti.

Zdroje: Česká televize, Televizní archiv, Státní fond kinematografie