Umírala i zabíjela. Vpád zvířat do světa F1

Prestižní motoristická oblast a jedny z nejrychlejších, určitě také nejsledovanějších vozů. Jak postupně rostl věhlas a obchodní dopad, mohlo by se zdát, že je i ukázkou bezpečnosti. Ale pořád je tu jeden přírodní faktor, jenž do Grand Prix formule 1 sem tam zasáhne.

Samozřejmě výčet zástupců živočišné říše v F1 není příliš obsáhlý, ale nejednou se stalo, že buď narušily, ovlivnily nebo dokonce tragicky poznamenaly celý závod. Záměrně vyjímám detaily kolem občasných reklamních pokusů spojených se zvířaty, což byla například tygří kauza olejářské firmy Esso nebo kmotrovství v zoologických zahradách, což v Jihoafrické republice učinil Gunnar Nilsson.

Naší první zastávkou budiž Grand Prix Singapuru 2016, kdy před zcela zaskočeným Maxem Verstappenem přeběhl trať poměrně velký ještěr. Holanďan to ihned hlásil do boxů, odkud se mu dostalo reakce, jestli si něčeho nešňupl. Videozáznam ovšem záhy potvrdil, že tehdy rostoucí hvězda Red Bullu nelhala. Při letošních tréninkových jízdách se na trati objevil podobný zástupce říše plazů, jehož někteří piloti označili za „Godzillu“.

Nestačí jedno

Grand Prix Kanady má pověst skutečného „zvěřince“. Okruh nesoucí jméno nezapomenutelného Gillese Villeneuva na montrealském ostrově Notre-Dame připravil pilotům nemálo perných chvilek. Připomeňme si některé dramatické momenty. V roce 2016 byl Sebastian Vettel na svém monopostu Ferrari zvaném Margherita (jak známo, čtyřnásobný mistr světa dával svým vozům jména) překvapen dvěma racky.

Hned dvakrát byli piloti zaskočeni v roce 2012. V zatáčce 4 se promenádovala liška, v „osmičce“ zaregistroval Kimi Räikkönen veverku. Co může takové zdánlivě malé zvířátko způsobit za škodu, dokazuje rok 2007. Anthony Davidson na podceňovaném voze Super Aguri se ve 35. kole nacházel na fantastickém třetím místě. Jenže už o kolo později byl v boxech se zničeným křídlem. Kolize? Ano, ale nikoli s žádným ze soupeřů, nýbrž s náhle se zjevivším svištěm. K dovršení smůly byli mechanici tak zaujati sledováním závodu, že si svého pilota všimli až ve chvíli, kdy dorazil do boxů. A bylo po dobrém výsledku!

Už troubí…

Parohatá zvěř také měla co do činění s F1. Nejhojněji se vyskytovala v horách kolem okruhu Österreichring, dnes Red Bull Ring. V roce 1972 se statný jelen proskočil před Brabhamem exmistra světa Grahama Hilla, to samé zažil po téměř třiceti letech Juan-Pablo Montoya: ten se v roce 2001 zmohl jen na lakonický výkřik do vysílačky „Sakra, jelen!“ Nejhůř to zástupce čeledi jelenovitých odnesl v roce 1987, kdy ho v tréninku naplno trefil Stefan Johansson na McLarenu. Dle vlastních slov se zmohl jen na to, aby pevně stiskl volant. Mechanici dali pro závod vůz do pořádku a Švéd sarkasticky poznamenal, že už chápe, proč je v okolních restauracích častým pokrmem jelení guláš.

Utíkej, dokud to jde

Případy hmyzu, obtěžujícího vše kolem sebe, také nejsou nijak výjimečné – o tom by mohl vyprávět takový Hamilton, jemuž se dostala včela i za hledí přilby. Ale co se přihodilo týmu Ensign v roce 1977 při Grand Prix Brazílie, je unikum. Pilot Clay Regazzoni v tomto voze havaroval poněkud atypickým způsobem: před ním jedoucí Jochen Mass vlétl do záchytných plotů, Švýcar na odhozené pletivo najel a poškodil si vůz. Když po závodě pořadatelé dotáhli monopost do boxů, prchli od něj jak Regazzoni, tak mechanici. Za kokpitem poblíž motoru se vyhříval zelený had o délce asi jednoho metru. Zda byl či nebyl jedovatý, to agentury neuvedly.

Rychlý naopak nebyl pes na mexické trati při posledním závodě roku 1970. Ten smutně proslul nekázní diváků a tehdy ještě obhájce titulu Jackie Stewart ve 36. kole nedokázal uhnout zvířeti potulujícímu se po trati. Jeho Tyrrell doznal fatálního poškození, Stewart vyvázl bez zranění, pes bohužel fatální střet nepřežil.

Tragické střetnutí

Štěstí v životě se příliš nedrželo Brita Alana Staceye. V sedmnácti letech havaroval na motorce a musela mu být nad kotníkem amputována levá noha. I tak se dokázal prosadit v závodech a dotáhl to až do F1. Dva měsíce před sedmadvacátými narozeninami startoval v Grand Prix Belgie na okruhu Spa.

Byl to nešťastný závod, protože v úvodu smrtelně havaroval Alanův krajan Chris Bristow. Závod však nebyl přerušen a to se Staceyovi stalo osudným. Ve 25. kole v zatáčce jeho vůz náhle vylétl z trati, přelétl násep, propadl živým plotem a skončil na přilehlém poli. Podle svědectví i ohledání vlétl pilotovi v rychlosti kolem 120 km/h do obličeje pták. Jestli po nárazu Stacey pouze ztratil vědomí, nebo mu opeřenec dokonce zlomil vaz, to se nezjistilo a ani to nemohlo na věci nic změnit. Britův život skončil několik desítek metrů od místa, kde před několika desítkami minut zahynul zmíněný Bristow.

Zdroje: Redakce, časopisy Autosport, MOTORistická současnost, Autosprint, Wikipedie