Ve vraku Titanicu se nikdy nenašly lidské ostatky. O ty se měli postarat mořští mrchožrouti

Letos v dubnu to bude už 112 let, co se na svou první a zároveň i poslední plavbu vydal zaoceánský parník Titanic. Jeho smutná historie byla několikrát zfilmována a stále nepřestává fascinovat veřejnost i vědce. Jednou ze záhad, která nenechává spát, je zmizení lidských ostatků lidí, kteří při potopení lodi v oceánu zahynuli. Kam se poděly?

Největší parník na světě

Titanic nechala postavit v letech 1909 až 1912 společnost White Star Line. Ve své době byl největším parníkem na světě. Jeho kapacita dovolovala převážet až 2 603 cestujících, až 899 členů posádky a také omezený počet kočárů, případně automobilů.

Parník byl 268,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Od ponoru byla výška paluby 18 metrů. Pohánělo ho 29 parních kotlů, v nichž se topilo uhlím. Dosahoval rychlosti 43 až 46 km/h.

Osudná srážka s ledovou krou

Na svou jedinou plavbu se vydal 10. dubna 1912 z anglického Southamptonu. Do New Yorku ale nikdy nedoplul. Krátce před půlnocí 14. dubna 1912 narazil do ledovce a po třech hodinách klesl ke dnu.

Z celkového počtu cestujících přesahujících 2 200 osob v chladné vodě oceánu zahynulo 1 505 osob. Většina jich zemřela na podchlazení. V tak chladné vodě, jako je Atlantský oceán v místě ponoru, kde se teplota vody pohybuje okolo minus 2 °C, smrt nastala asi do čtvrt hodiny.

Objevení Titaniku

Dlouhých 73 let odpočíval vrak Titaniku v hloubce 4 000 metrů na dně Atlantského oceánu asi 740 kilometrů od Newfoundlandu v Kanadě. Vrak byl objevený 1. září 1985. Je velmi zajímavé, že se v něm nikdy nenašly lidské ostatky obětí této námořní tragédie. Parník několikrát navštívil James Cameron, americký režisér, který o Titaniku natočil Oscary ověnčený stejnojmenný film. A ten říká: „Viděli jsme oblečení, páry bot. Ale nikdy jsme neviděli žádné lidské ostatky.“

Taková informace pochopitelně přivádí ke konspiračním teoriím. Kam zmizelo těch 1 505 lidí? Vše se dá zcela prozaicky vysvětlit. Lidé ze ztroskotaného parníku měli na sobě plavací vesty. Je tedy pravděpodobné, že bouře, která následovala po potopení Titaniku, roznesla jejich mrtvá těla po širokém okolí.

V hlavní roli uhličitan vápenatý

O těla lidí, kteří zůstali uvězněni v podpalubí, se postarali hlubokomořští mrchožrouti, kterými jsou nejen ryby, ale i další mořští živočichové. Badatel Robert Ballard, který se věnuje bádání v hlubokých vodách moří a oceánů, vysvětluje, že lidské ostatky se nenašly zřejmě v důsledku tzv. kompenzační hloubky uhličitanu vápenatého.

Voda v hlubokém moři jím není příliš sycená. Proto, až mrchožrouti sežrali maso a obnažili kosti, ty se rozpustily. A po lidech nezůstalo ani památky.

Zdroj: iflscience.com, Wikipedia.com, Britannica.com