Vědci znovu vytvořili aroma staroegyptského mumifikačního balzámu. Jeho vůně je kupodivu příjemná

I když bychom intuitivně očekávali, že pach smrti je něco nechutného, vědci nás opět dokázali vyvést z omylu. Hlavní výzkumnice Barbara Huberová společně s týmem znovu oživila prastaré aroma mumifikačního balzámu, které je kupodivu velmi příjemné.

Většina z nás pravděpodobně předpokládá, že bude zápach smrti spíše nepříjemný. V naší čichové paměti představa rozkládajících se organických zbytků málokdy vykouzlí nějaký příjemný vjem. Ve starověkém Egyptě měla ale smrt, tedy i posmrtný život, úplně jiné aroma.

Jak uvádí server Big Think, starověké egyptské texty tvrdí, že když lidé zemřou, hnijí, rozkládají se a páchnou. Stane se z nich bezpočet červů. Pokud smrdíte, znamená to, že vaše tělo chátrá a to je špatně. Abyste tedy mohli žít věčně, musíte dobře vonět. Pach smrti se musí stát něčím příjemným, ideálně voňavým.

Egypťané v posmrtném životě nechtěli páchnout

Představte si balzám s tóny včelího vosku a stromové pryskyřice se sladkým nádechem. Některé ingredience za touto dřevitou, hřejivou vůni mají při správném použití další výhodu. Zachovávají organickou hmotu. Nehledejte v tom koncept parfému, jaký známe z naší doby.

Jednalo se o proceduru k zachování těla pro posmrtný život. Staří Egypťané věřili, že se duše po smrti může vrátit do neporušeného těla. Je tedy důležité správně uchovat tělesnou schránku, ale zároveň ji zanechat voňavou. Egypťané v posmrtném životě opravdu nechtěli páchnout.

Čichové dědictví ukazuje historii z jiné dimenze

Historická vůně znovu ožívá díky parfumérce Carole Calvezové z Francie ve spolupráci s muzejnicí Sofií Collette Ehrichovou. Jedná se o projekt věnovaný čichovému dědictví. Dámy strávily více než šest měsíců tím, že pomáhaly Barbaře Huberové, hlavní autorce výzkumné studie, znovu vytvořit vůni komplexního mumifikačního balzámu.

Dlouho nepolapitelné ingredience této unikátní směsi byly odhaleny v nedávné studii v Scientific Reports. Zájemci mohou jet přivonět do muzea Moesgaard v Dánsku, expozice nese název Ancient Egypt—Obsessed With Life.

„Dějiny minulosti byly po velmi dlouhou dobu neuvěřitelně bez zápachu. Vykopáváte nálezy, vidíte chrámy, vidíte portréty. Vše je primárně o zraku. Je opravdu těžké znovu vytvořit minulé pachy, protože se nezhmotňují jako jiné předměty. Jsou to pomíjivé, nestálé jevy, které ve skutečnosti nemůžete znovu vytvořit. Díky chemické archeologii teď ale získáváme úplně jiné možnosti. Najednou je tento smyslový svět otevřený, říká Huberová pro ScienceAlert.

Živočišné tuky, včelí vosk, pryskyřice a další

V roce 2021 otevřel výzkumný tým mumifikační nádoby Senetnay z raného období, ošetřovatelky Amenhotepa II., a analyzoval obsah uvnitř. Skutečné pozůstatky byly již pryč, ale zbytky obsahovaly aspoň vodítka k neuvěřitelně složitému receptu.

Výzkumníci měli dlouhý seznam ingrediencí, ale žádný recept, který by je citlivě kombinoval do historicky přesné vůně. Proto musel přijít na řadu dlouhodobý a časově náročný výzkum, ve kterém se zapojilo větší množství odborníků napříč profesemi.

Balzámy byly vyrobeny z živočišných tuků, pryskyřic, včelího vosku, živice (bitumen), kyseliny benzoové a místních i zahraničních rostlinných olejů. Přetrvávala také sloučenina s vůní vanilky zvaná kumarin, která se nachází ve skořici a mnoha dalších rostlinách.

„Myslím si, že čichové vyprávění příběhů je extrémně silné, protože můžete lidem nejen umožnit, aby viděli a učili se, ale také se mohou na něčem skutečně podílet,“ říká Huberová.

Zdroj: Big Think, Atlas Obscura, Max Planck Institute, CBC, El País, ScienceAlert