Vilnius: barokní hlavní město východního pohraničí

Vilnius, historické hlavní město litevského velkoknížectví – v mnoha ohledech jedno z nejneobvyklejších měst střední a východní Evropy. Jedinečné svou architektonickou podobou, nazývané perlou baroka, město, kde najdete jedinečnou rozmanitost tohoto architektonického stylu. Město, které mělo to štěstí, že většina jeho barokních památek přežila historické nepokoje.

Vilnius samozřejmě nebyl vždy perlou baroka. A ne všechny jeho nejznámější památky jsou barokní. Kořeny města sahají až do středověku, kdy prý kníže Gediminas na radu kněze založil město, které se později stalo jedním z nejvýznamnějších míst celého Litevského velkoknížectví a časem i jedním z nejvýznamnějších měst Rzeczpospolité, druhým hlavním městem. Především dřevěné hlavní město, které je pro svou historii nezanedbatelné. A také kulturní místo, v němž se mísí různé kultury.

Brána úsvitu

Brána úsvitu a přilehlé hradby jsou pozůstatkem někdejšího opevnění hlavního města. Tato brána do krásného Starého města Vilniusu je poslední zbývající městskou branou. Podle tehdejších zvyklostí se do věží brány umisťovaly svaté obrázky a právě zde visel obraz Panny Marie Svítání, který byl později umístěný v kapli postavené na tomto místě. Již v 17. století se obraz proslavil svými zázraky a dodnes je cílem nesčetných poutí věřících.

Katedrála ve Vilniusu

Dalším pohlednicovým symbolem Vilniusu je arcikacířská bazilika svatého Stanislava a Vladislava a vedle ní stojící zvonice, která byla součástí obranných hradeb tvořících součást opevnění Dolního hradu. Skutečnost, že se obě tyto stavby nacházejí na rozlehlém náměstí, nejen usnadňuje prohlídku, ale také silně ovlivňuje vnímání místa, které působí ještě monumentálněji a vznešeněji.

Hora tří křížů

Nedaleko hradního areálu se nachází vrch Trojkřížský, který je jedním ze symbolů Vilniusu a nabízí nádherný výhled. Kromě nádherného panoramatu Vilniusu se hora pyšní také třemi kříži, které jí daly jméno. Připomínají františkánské mnichy, kteří byli na kopci ve 14. století zavražděni a pohřbeni. Výstup na vrchol hory je sice trochu namáhavý, ale výhled na ni za tu námahu stoprocentně stojí.

Bernardýnská zahrada

Rozsáhlý park, který je ideálním místem pro odpočinek od prohlídky památek. Jeho součástí je mimo jiné alpská zahrada, rybník a četné fontány. Jedna z nich, umístěná na malém náměstíčku obklopeném lavičkami, je hrající fontánou. Odpočinek v takovém prostředí působí dvojnásob dobře.

Kostel svaté Anny a kostel svatého Františka a Bernarda

Sousední kostely se vyznačují osobitou architekturou. Kostel svaté Anny se považuje za jednu z nejvýznamnějších a nejkrásnějších gotických památek v této části Evropy. Říká se, že sám Napoleon Bonaparte byl tímto kostelem natolik okouzlený, že měl velkou touhu jej přenést do Paříže. Vedle stojící kostel svatého Františka a Bernarda je rovněž gotickou stavbou, která zaujme především svým jedinečným interiérem. Při návštěvě těchto kostelů si nenechte ujít ani pomník Adama Mickiewicze, který se nachází o kousek dál.

Univerzita ve Vilniusu

Vilniuská univerzita je místem, které stojí za návštěvu a vnímání její atmosféry. Založil ji v roce 1579 Stefan Batory a studovali zde někteří z nejvýznamnějších polských mistrů – Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki a Czesław Miłosz. Je to jedna z nejstarších univerzit ve východní Evropě. Univerzita je známá svým krásným kampusem. Tvoří jí několik budov z různých historických období. Nachází se ve Starém Městě v blízkosti mnoha památek.

Užupis

Jedná se o jednu z nejstarších čtvrtí Vilniusu. Nachází se na pravém břehu řeky Vileyka. Čtvrť založili v 15. století jako řemeslnickou osadu. Během okupace v letech 1940-1941 ji obývali převážně židovští obyvatelé města.

Dnes je to jedinečné místo, které se stalo Užupskou republikou, jež má své samostatné zákony, prezidenta i hymnu. Je to místo plné malých galerií, obchůdků a řemeslných dílen. Rozhodně ho musíte navštívit. Hlavní vstup do Republiky Užupis je přes most Užupis, který je plný visacích zámků zamilovaných párů, které si slibují, že se budou milovat navždy.

Zdroje: govilnius, tysiacstronswiata, onet, worlderingaround