Vraždil fanoušek Beatles, který nyní usiluje o propuštění. Fakta kolem smrti Johna Lennona, jenž jsou často přehlížená

Československo se probouzelo do celkem slunečného dne a jen ti, kteří sledovali rádiová zpravodajství se 9. prosince dozvěděli, že Beatles už se nikdy nesejdou. Ovšem jen kvůli těžko uvěřitelné, a přesto skutečné tragédii.

S ohledem na neúprosný časový rozdíl se zpráva o vraždě jednoho z nejúspěšnějších hudebních autorů dostala k fanouškům časně ráno. Reagoval na ni celý hudební svět a v jejich šoku bylo zjevné, že vlastně nechápou vůbec nic. Proč k tomuto násilnému aktu došlo a co vlastně znamená? Asi nejlépe to vystihl magazín Daily Mirror, jenž ve svém sloupku napsal: „Smrt Johna Lennona je jako byste zabouchli dveře za svým mládím.“

Kdyby zůstal doma…

Pozornost se samozřejmě zaměřila nejen na pachatele, pětadvacetiletého Američana Marka Davida Champmana, ale i na důvody, proč k vraždě došlo a jestli se jí nedalo předejít. Faktem zůstává, že John svým odhodláním po pětileté přestávce, věnované výchově svého druhého syna Seana Ono Lennona, hodlal ještě na poli pop-music něco dokázat.

Připravil dost materiálu hned pro dvě desky (Double Fantasy a Milk And Honey), chystal se po dlouhých devíti letech navštívit Velkou Británii a svou tetu Mimi Smith, proto požádal oficiálně královský dvůr o prominutí trestu za drogy. Ale především se chtěl vrátit na koncertní pódia.

Odborníci se domnívají, že pokud by Lennon de facto nebyl vyhoštěn z britských ostrovů kvůli excesům s drogami, možná by zůstal na svém kouzelném panství Tittenhurst Park. Oponenti tvrdí, že opak je pravdou, protože Lennon doslova propadl atmosféře New Yorku a zvolil si ho za druhý domov. Nejspíš ale podcenil, že nemá jen onu příznivou tvář.

Vraždil fanoušek Beatles

O pachateli se napsalo opravdu hodně, ale málo se zmiňuje, že Mark D. Chapman byl až do roku 1966 zapáleným příznivcem skupiny. Jenže po skandálu kolem výroku „Beatles jsou populárnější než Ježíš“ zahořel v Markovi vůči Johnu Lennonovi takřka ,boží hněv‘. Přidal se k odpůrcům Beatles, zničil své artefakty a později prohlásil, že v tu chvíli se v něm rodil jediný cíl – odstranit člověka, jenž takto pohaněl Boha. Dokonce jeho obsese zašla tak daleko, že se v jednu chvíli začal považovat za „správného“ Lennona a přirozeným cílem bylo toho falešného odstranit. Šel i tak daleko, že půldruhého roku před svým činem pojal za manželku rovněž Asiatku Glorii Abe, aby se svému „druhému já“ co nejvíc podobal.

Lennonova aktivita mu nahrávala. John se společně s Yoko nechal vyzpovídat k druhému nejdelšímu rozhovoru pro časopis Playboy s redaktorem Davidem Sheffem (na prvním místě je interview s Jannem Wennerem, vydané v roce 1971 jako kniha pod názvem Lennon Remembers) a intenzivně pracoval na dalších nahrávkách. V New Yorku byl ,relativně‘ neznámý, netáhly se za ním davy, proto mohl Champman učinit svůj vražedný záměr.

Tajné služby? Spolky? Ne, jen nenávist

Krátce po 23. hodině v pondělí 8. prosince 1980 se Lennon s Yoko vracel z nahrávací sekvence ve studiu Record Plant. Na rozdíl od obvyklé praxe nezajel se svým vozem do dvora obytného domu Dakota, kde měl pronajatý byt. Lennonovi vystoupili a těch pár kroků chtěli dojít. V tu chvíli na Lennona Chapman zavolal a poté vypálil z revolveru „Undercover“ ráže 0,38 sérii ran.

Jestli střílel čtyřikrát nebo pětkrát, není podstatné. Zásadní byla kulka s dutou špičkou, která zasáhla podklíční tepnu. Lennon ještě udělal pár kroků, než se zhroutil. Objevil se názor, že tím si způsobil fatální ztrátu krve, ale to je spíš otázka pro odborníky. Faktem je, že byl záhy dopraven do Rooseveltovy nemocnice, vzdálené několik bloků, ale lékaři nemohli pro záchranu jeho života prakticky nic udělat. Krátce poté, co ho policejní vůz přivezl, jej doktor Stephan Lynn prohlásil za mrtvého, konkrétně v čase 23:15 hodin.

Davy, které se následujícího rána srotily před Dakotou, si kladly otázku – proč? Vědělo se, že Lennon byl dlouhodobě sledován FBI a Nixonova administrativa mu odmítala udělit povolení k pobytu, takzvanou „zelenou kartu“, na níž čekal téměř čtyři roky. Hovořilo se o spiknutí a ke slovu se dostaly až šílené teorie. Nakonec to byla lidská posedlost, nenávist a snaha se zviditelnit. Ostatně Chapman se netajil, že chtěl popravit i ostatní Beatles a některé další zpěváky, například Davida Bowieho.

Byl odsouzen na 20 let až doživotí, ale i když se několikrát pokoušel o podmíněné propuštění (může žádat každé dva roky), od nového milénia už třináctkrát neuspěl. „Chtěl bych jen zopakovat, jak moc mě můj zločin mrzí. Nemám žádnou omluvu. Udělal jsem to pro vlastní slávu. Myslím, že je to ten nejhorší zločin, který mohl být spáchán na nevinné osobě,“ uvedl pětašedesátiletý Chapman v roce 2020. Po zamítnutí žádosti o podmínečné propuštění v roce 2024 o něj může znovu usilovat v srpnu 2025.

Celosvětové rozloučení s Lennonem, jenž byl v tichosti 10. prosince zpopelněn na Fencliff Cemetery v Hartsdale (New York), proběhlo na přání Yoko Ono 14. prosince, kdy vyzvala, aby si lidé kdekoli na světě na Johna na deset minut vzpomněli. Před Dakotou se sešel téměř stotisícový dav.

Lennon chyběl celému světu

Někteří všeznalí „odborníci“ s oblibou tvrdí, že socialistický tisk Lennonovu smrt přešel téměř bez povšimnutí. Už 10. prosince (dříve to s ohledem na časový posun nebylo možné) zveřejnil deník Rudé právo článek Nedal autogram, dostal kulku: John Lennon, člen někdejší anglické hudební skupiny Beatles, byl v noci na úterý postřelen, když vycházel ze svého domu v newyorském Manhattanu. Známý hudebník, skladatel a textař při převozu do nemocnice zemřel. Vrah, pětadvacetiletý Mark David Chapman z Havajských ostrovů, byl policií zadržen. Ukázalo se, že motivem jeho činu bylo, že se týden pokoušel získat Lennonův autogram, ten mu ho však odmítal dát. Po rozchodu skupiny Beatles v roce 1970 žil Lennon ve Spojených státech. Lennon vystupoval aktivně proti válce ve Vietnamu. Své písně zpíval na řadě protiválečných shromáždění.“ Ani Sovětský svaz se neizoloval. Komsomolskaja pravda ve své stati uvedla: „Hořká ironie této tragédie spočívá v tom, že člověk, jenž svou hudbou a názory bojoval proti násilí, se sám stal jeho obětí.“

Pokud pomineme vyslovené chyby, byla to první vlaštovka a po ní následovaly další. Časopisy jako Mladý Svět, Sedmička pionýrů, Květy či hudební magazín Melodie zařadily většinou celostránkové nekrology, ovšem s ohledem na výrobní lhůty se dostaly ke čtenářům s jistou prodlevou. Na pamětní viligii 10. prosince 1980 se před Dakotou sešlo na 100 000 lidí. V ČSSR vyšla pod hlavičkou Jazzové sekce kniha John Ono Lennon, v níž byl rozhovor, nazvaný později All We Are Saying, kompletně otištěn.

Malá konspirace na závěr

Po svatbě s Yoko Ono se John rozhodl zbavit se prostředního jména Wilson. Nelíbilo se mu, protože ho dostal ve válečném nadšení a úctě k osobě ministerského předsedy Winstona Churchilla. Proto se 22. dubna 1969 na střeše pobočky Apple v Saville Row před komisařem Bueno de Mesquitou rozhodl svého jména zříci. Nyní měl být John Ono Lennon, jeho žena Yoko Ono Lennon. „Vyměnili jsme si jména – já přijal její, ona mé. Máme prsteny a devět písmen O, což přináší štěstí. Deset už by znamenalo pravý opak.“ Jenže technicky vzato Lennon nemohl sám o svém zájmu vyškrtnout jméno, protože to britské zákony nedovolují. Takže nakonec měli s Yoko oněch „nechtěných“ deset O…

Zdroje: knihy John Winston Lennon, Beatles Anthology, časopisy Sedmička pionýrů, Melodie, Mladý svět, Květy, noviny Rudé právo, dobový tisk