Zbičovali ji a její dcery znásilnili. Pomsta keltské královny byla nečekaná a strašlivá

K hlavnímu městu římské Británie se blíží zběsilá armáda rozhořčených Keltů. V jejich čele stojí štíhlá, vysoká kráska, jejíž zrzavé vlasy dlouhé až do pasu odráží paprsky slunce. Je prý neskutečně krásná. A šílená touhou po pomstě.

V roce 43 našeho letopočtu ovládli Římané pod vedením císaře Claudia Británii. Keltské kmeny, které zde žily, se musely buď podrobit římské nadvládě, nebo byly zmasakrovány. Mocný kmen Icenů s dobyvateli ale uzavřel dohodu. Mohli si ponechat své území a hierarchii, pokud uznají vliv Římské říše a budou císaři odvádět pravidelné daně.

Římané chtěli území pro sebe

Icenové ovládali dnešní Suffolk a Norfolk. Po celé zemi byli známí jako výteční kovotepci, raziči mincí, a také skvělí bojovníci. Vládl jim král Prasutagus se svou krásnou a vzdělanou ženou Boudicou. Celkem poklidný život v paláci se ale obrátil vzhůru nohama, když Prasutagus roku 60 zemřel a vládu nad územím ve své závěti rozdělil mezi své dcery a tehdy vládnoucího císaře Nera.

Římané, jejichž vliv sahal až daleko na sever Británie, se nehodlali smířit jen s polovinou území. Navíc na rozdíl od Keltů vnímali vládu ženy jako něco nepřípustného. Vtrhli do paláce, který vyplenili, zabavili veškerý cenný majetek, královské dcery znásilnili a Boudicu nechali veřejně zbičovat. Jednalo se o potupu nejvyššího ražení, jelikož bičováním se tehdy trestali jen otroci.

Šokovaní Icenové se pomalu, ale jistě začali bouřit. Vyhrocenou situaci neuklidnilo ani prudké zvýšení daní, popravování keltských kněžek a plundrování posvátných hájů. Naopak tím Římané proti sobě popudili ještě další kmeny. Dokonce i ty, které dosud žily zcela pod římskou nadvládou.

První kroky povstalců

Začalo se formovat povstání, do jehož čela se postavila sama Boudica. A za ponížení, které Římané přichystali jí i jejím dcerám, chystala nemilosrdnou pomstu. Na svou stranu získala bojovníky i náčelníky okolních kmenů a zformovala silnou a odhodlanou armádu. Čítala přes sto tisíc vojáků.

První útok vedla Boudica příznačně proti městu Camulodunum, v němž se nacházela mohutná svatyně zasvěcená císaři Claudiovi. A byl stejně tak překvapivý jako prudký a brutální. Armáda město doslova srovnala se zemí, povraždili vojáky i civilisty, zajatce upálili zaživa. Na pomoc městu spěchala IV. legie, ale na místo už nedojela. Keltové ji nečekaně přepadli na cestě a pobili.

Dobytí Londýna

Další na řadě bylo město Londinium, dnešní Londýn. I zde se keltský odboj skutečně činil. Londinium vypálili a na každého, kdo jim přišel do cesty, čekala v lepším případě rychlá smrt, v horším kruté mučení. Své nepřátele nabodávali na kůly, křižovali je, popravovali nebo jim uřezávaly části těl a nechávali je vykrvácet. Celkem pobili přes 80 tisíc nepřátel.

Keltský odboj neznal slitování, šlo jim jen o pomstu a o to, jak co nejvíce poškodit Řím. Snad proto, že se nemuseli ohlížet na politickou situaci nebo taktické vyjednávání, byly jejich útoky tak devastující. A nejspíš právě to bylo také příčinou jejich porážky.

Osudová chyba

Když Boudica se svou armádou vtrhla do města Verulamium a stejně jako ty předchozí ho nechala kompletně zničit, zjistila, že většina římských obyvatel a jejich spojenců z města ještě před útokem uprchla. Zato se zde nacházelo dost původních obyvatel Británie. Boudica tímto krokem přišla o spoustu svých přívrženců.

Přesto se s Římany roku 61 střetla v přímé bitvě. Římský císař vyslal do Británie 10 tisíc nejlepších legionářů. A ačkoliv bylo Keltských bojovníků téměř osminásobně víc, většina z nich byli jen farmáři vyzbrojení tím, co jim zrovna padlo do rukou, navíc bez zkušeností s bojem a bitevní strategií.

Boudica si vzala život

Římané Kelty nalákali do pasti a ve formacích je tlačili k ústupu. Jakmile si povstalci uvědomili vážnost situace, začali zmatkovat a snažili se utéct, legionáři jim ovšem odřízli únikovou cestu. Z povstalců nepřežil nikdo, Římané ztratili pouhých 400 vojáků. Boudica se raději otrávila, než by Římanům padla do zajetí.

Příběh krásné panovnice, která se vzepřela římské nadvládě, se stal symbolem boje za svobodu. I když její odboj neskončil vítězně, uštědřila dobyvatelům cennou lekci a dokázala jim, že ženy nejsou tak bezbranné, jak si mysleli. Boudica se stala hrdinkou, na kterou se nezapomnělo ani po stovkách let.

Zdroj: Celticnative.com, Dotyk, Lifee