Zemětřesení v San Franciscu 1906: Polonahé prostitutky pobíhaly po ulici, lidé kvůli pojistce zakládali požáry

Zemětřesením si San Francisco za svou existenci prošlo již mnohokrát. Za vše může nešťastné umístění sanfranciského poloostrova přímo na rozhraní tektonických desek, které se navzájem třou o sebe – výsledkem toho pak dochází k otřesům půdy. Před 118 lety potkalo tuto metropoli jedno z nejsilnějších zemětřesení, které navíc doprovázela řada požárů.

Vše začalo 18. dubna 1906. První záchvěvy se objevily již dvanáct minut po 5. hodině ranní. Zhruba o 25 sekund později nastaly takové otřesy, že je pocítili i obyvatelé Tokia. Však také seismografy naměřily otřesy o síle 7.9 Richterovy škály. Ranní otřes byl pouhým prvním z celkových 28, z nichž poslední proběhl večer asi 15 minut po 8. hodině.

Splašení koně se propadali do kráterů v silnici

Tehdejší svědci zemětřesení popsali velice barvitě, ale i tak si těžko dovedeme představit, jaké hrůzy tehdy prožívali.

Jeden novinář líčí, jak se dlažba chodníků se zvedala a znova klesala. Domy se kývaly a některé padaly k zemi. V ulicích se objevily trhliny, do kterých padali splašení koně, kteří ještě za sebou táhli fiakry.

Spící lidé padali ze svých postelí. Mnozí byli poranění padajícím nábytkem. Z nechvalně známé čínské čtvrti vybíhaly polonahé prostitutky a jejich zákazníci. Dva službu konající policisté v tomto místě podnikli svou vlastní záchrannou akci, kdy se z trosek zbořených domů snažili dostat uvízlé občany. Kvůli všudypřítomnému kouři, jehož vinou nebylo vidět na krok, se museli orientovat jen podle volání o pomoc.

Docházelo k rabování obchodů

Pro masivní záchranné manévry byla nakonec povolána armáda. Vojáci měli za úkol nejenom pomáhat postiženým občanům, ale rovněž dostali příkaz k tomu, aby hlídali banky, zavřené bary a obchody s alkoholem. Chaosu mnozí nečestní obyvatelé využili k vykrádání opuštěných obchodů. Starosta města vydal prohlášení, že ten, kdo bude při tomto činu přistižen, toho odsoudí k trestu smrti zastřelením.

Při neštěstí bylo strženo elektrické vedení a jiskry pak zapálily unikající plyn z prasklého potrubí. Po městě se začal šířit ničivý požár. Celou situaci navíc zhoršoval vítr i fakt, že většina místních staveb byla ze dřeva.

Ničemu nepomohlo ani to, že několik malých požárů založili lidé sami poté, co se dozvěděli, že pojišťovny budou platit jen škody způsobené požárem, nikoli zemětřesením.

Voda na hašení se čerpala z moře

Požár likvidovalo celkem 38 hasičských brigád, které se musely potýkat se spoustou překážek. Jistě největší komplikací bylo dopravení hasičských stříkaček vlastními silami hasičů. Pro tyto účely se běžně zapřahali koně, ale ti byli natolik vyděšení zemětřesením, že dostat je na místo požárů bylo prakticky nemožné.

V řadě případů bylo navíc zjištěno, že u některých hydrantů není dostatečný tlak vody a hašení nebylo proveditelné.

Největší podíl na záchraně města mělo americké námořnictvo s jejich třemi remorkéry a lodními čerpadly. Díky lodním čerpadlům měli hasiči k dispozici vodu přímo z moře, remorkéry byly zdrojem sladké vody do kotlů stříkaček i pro žíznivé obyvatele, kteří na pobřeží hledali záchranu.

Finanční pomoc na obnovu přicházela i z ciziny

21. dubna o 7. hodině ranní byl uhašen poslední požár. Oheň zničil 25000 budov (a to nejsou započteny ty, které se zřítily vinou zemětřesení). 3000 lidí přišlo o život. Ve skutečnosti to mohlo být až 6000 (například oběti v již zmíněné čínské čtvrti nebylo možné dobře spočítat, protože se jednalo o místo, které si žilo svým vlastním životem a počet přesný obyvatel nebyl znám). Zkáze neunikly ani kulturní pamětihodnosti. Například na hlavní radnici přišli o vzácné sbírky historických knih. Nepřežil ani symbol amerického vlastenectví – to jest vlajka amerických rebelů proti španělské vládě.

Mnoho obyvatel odešlo do jiných států a pro ty, kteří zůstali vláda zajistila provizorní přístřešky. Někteří bydleli v malých dřevěných domcích za symbolické nájemné dva dolary měsíčně. Po železnici jezdily vagony naložené potravinami, stany a stavebním materiálem. Finanční prostředky přitékaly nejen od vlády USA. Pomoci se rozhodla i Kanada i státy mimo kontinent, kde se konaly sbírky.

Celková oprava města trvala devět let. Pojišťovny vyplatily 235 milionů dolarů (v přepočtu na dnešní dolary tato částka činí něco přes 6 miliard). Své výsostné postavení však San Francisco už nikdy nezískalo zpět. Hlavním kulturním i průmyslovým střediskem se postupem času stalo Los Angeles.

Město postavené na bažinách

Jak je možné, že k takové katastrofě vůbec došlo? Budoucí problém vznikl již na počátku rozkvětu města. Stavební parcely se získávaly vysoušením a zasypáváním mokřin a některé z nich byly místy, kam se kdysi vyvážel odpad všeho druhu včetně lodních vraků. Domy se tak sice stavěly na rovné, ale poněkud nestabilní půdě. Dalším hřebíčkem do rakve bylo postavení husté sítě plynového potrubí i elektrické sítě. Tyto dva atributy moderního města mohou vedle sebe fungovat vcelku bezpečně, nicméně nesmí dojít k poškození jejich systému.

Všechny uvedené skutečnosti pak nevyhnutelně vedly k tomu, že bylo San Francisco na začátku 20. století téměř srovnáno se zemí.

Zdroj: ČERNÍK, Jiří. Střípky z amerických dějin. Praha: Libri, 2017