Žhářství, výtržnictví, hladovky. Emmeline Pankhurstová vydobyla ženám volební právo radikálními kroky

Stala se příkladem odvahy, houževnatosti a odhodlání. Emmeline Pankhurstová je dodnes symbolem boje za rovnoprávnost mužů a žen, jejíž razantní postupy vedly k přiznání volebního práva všem ženám bez rozdílu.

Emmeline Gouldenová, později Pankhurstová, se narodila 15. července roku 1858 do politicky aktivní rodiny. Ačkoliv jí nechyběly vlohy pro studium a akademické nadání, nedostalo se jí stejného vzdělání, jaké měli její bratři. Její rodiče totiž věřili, že pro ženu je nejdůležitější umět se postarat o domácnost. A to i přesto, že obecně podporovali hnutí za ženská práva.

Emmeline nerovnosti, jaké rodiče mezi ní a bratry dělali, nesla velmi těžce. Když se pak ve 14 letech dostala na první protestní hnutí, o svém dalším působení měla jasno. Přidala se k sufražetkám. Na opravdovou cestu za rovnoprávností se ale vydala až v roce 1879, kdy se provdala za Richarda Pankhursta.

Podporu našla v manželovi

Richard byl právník, politik a horlivý zastánce ženských práv. Ačkoliv byl mezi ním a Emmeline věkový rozdíl 24 let, manželství bylo šťastné a naplněné, a to především díky vzájemnému respektu a podpoře. Zatímco Richard Emmeline dodával odvahu bojovat za rovnoprávnost mužů a žen, ona aktivně podporovala jeho kandidaturu do parlamentu a pořádala doma politická setkání.

V roce 1889 založila Emmeline Women’s Franchise League, hnutí prosazující volební právo pro všechny ženy bez rozdílu. Vstoupila do politické odnože Women’s Liberal Federation, nevyhovovaly jí ale příliš umírněné postoje jejích členů.

Ženská sociální a politická unie volila radikální postup

Zklamání z neúspěchů nakonec Emmeline přimělo k podniknutí aktivnějších kroků. V roce 1903, pět let po smrti Richarda, založila Ženskou sociální a politickou unii (WSPU). Její slogan „skutky, ne slova“ určoval razantnější a militantnější postup, než prosazovala jiná tehdejší hnutí.

To nicméně unii přineslo potřebnou pozornost. Aby ne, když její členky rozbíjely výlohy obchodů, napadaly policisty a zapalovaly poštovní schránky či neobydlené domy. Emmeline činy obhajovala tím, že se podobného počínání nikdy neštítili ani mužští revolucionáři.

Několik žen včetně Emmeline bylo pro své počínání zatčeno a uvězněno. Ve vězení držely protestní hladovku, kvůli které je dozorci násilně krmili trychtýřem. Do demonstračních procesí zase policisté vypouštěli myši. Nic z toho aktivistky neodstrašilo, právě naopak. Nebojovaly jen za volební právo žen, ale za celou společnost, jejíž patriarchální uspořádání odsouvalo ženy na vedlejší kolej.

Neúnavný boj a nezlomné přesvědčení inspirovalo i další ženy, a to nejen v Británii. Emmeline začala podnikat slavné řečnické tour a svými plamennými proslovy na svou stranu strhávala další a další příznivce. Nejslavnější z nich, „Svoboda, nebo smrt“, pronesla v Hartfordu v Connecticutu.

První světová válka znamenala průlom

Činnost WSPU byla dočasně pozastavena na počátku první světové války. Emmeline vyzývala ostatní ženy, aby se aktivně zapojily do válečného úsilí, a pevně věřila, že projevením odhodlání a vlastenectví si nakonec dopomohou i ke svým cílům. Sama šla se svou nejstarší dcerou Christabel příkladem. Vyplatilo se.

Prvního velkého vítězství dosáhlo hnutí hned po skončení války, ovšem už ne jako WSPU, ale jako Ženská strana (Women‘s Party). Přelomový Zákon o zastoupení lidu garantoval volební právo mužům nad 21 let a majetným ženám nad 30 let. Věkový rozdíl nebyl ani tak politicky motivovaný, jako spíš praktický – po válce byla v zemi silná převaha žen.

Úplného vítězství se nedožila

Přijetím zákona boj sufražetek neskončil, dál usilovaly o plnou rovnost a sociální spravedlnost. O deset let později, v roce 1928, vybojovaly zákon o rovném volebním právu pro všechny muže i ženy starší 21 let bez ohledu na majetkové poměry, který položil základy volebního práva tak, jak ho známe dnes.

Emmeline se tohoto vítězství už ovšem nedožila. Zemřela jen pár týdnů před přijetím zákona. Její odkaz ale žil a žije dál; zanechala po sobě tři dcery-aktivistky, miliony voliček a především vydláždila cestu k právům a svobodám, které dnes v civilizovaných zemích považujeme za samozřejmost.

Zdroj: National Park Service, Iowa State University, zena-in